Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marilyn Manson - Lunchbox (SP)

Marilyn MansonLunchbox (SP)

Jirka D.21.2.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Zvládnout tento příděl „Lunchbox stokrát jinak“ (rozuměj pětkrát) dá celkem zabrat a jak už to u singlů chodí, patří spíše do sbírek a archívů, než k předmětům denní spotřeby. Pokud někdo ujíždí právě na remixech, pak možná bude nadšen a pak doporučuji si vždycky po obědě pustit jednu dávku do žil.

Druhý singl v pořadí nese název titulní písně Lunchbox a vyšel 6. února roku 1996. Co se bookletu týče, Manson tu realizoval dávnou touhu umístit na obálku svou nahou fotku. Ehm. Prapůvodně totiž měla jeho svlečená postavička coby malého dítěte zdobit už Portrait Of An American Family, ale s ohledem na možné obvinění z dětské pornografie bylo od tohoto záměru upuštěno a obálka přepracována. Co se nepovedlo na první pokus, zadařilo se na tomto singlu. Naštěstí je ona fotka (nakonec dospělého Mansona) umístěna uvnitř a na titulní stránce zobrazili pouze výřez hlavy. Jestli se fotka podařila (a teď myslím tu vnitřní), ať posoudí jiní, já jsem v tomto směru slabý v počtech.

 

Ač se jedná o singl, hrací doba nahrávky mírně přesahuje půl hodiny a v tracklistu se na vás bude usmívat celkem šest položek. Na první pohled by se mohlo zdát, že nás čeká celkem bohatá hostina, ale po poslechnutí desky vás úsměv určitě přejde. Lunchbox je bezpochyby povedená skladba, ale slyšet ji pětkrát po sobě v různých verzích zvládne jen ten nejotrlejší. Pod krycími názvy typu Next Motherfucker, Brown Bag nebo Metal se skrývá stále ta stejná píseň jen vždycky decentně jinak zremixovaná. Samozřejmě nechybí klasická album-verze a pod označením Lunchbox (Highschool Drop-outs) je schovaná rádiová verze, což v řeči slušných Amíků znamená úpravu v místech, kde se vyskytuje „explicit content“. Naštěstí se úprava neřeší vypípáním nevhodných slov, ale ztišením zpěvu, asi znáte...

 

Jedinou vlaštovkou přinášející jaro v podobě nového materiálu je skladba Down In The Park. Přísně nahlíženo se ani tak o úplně novou skladbu nejedná, tuto píseň nahrál a vydal na albu Tubeway Army Gary Newman v roce 1978. Cover je to povedený a v roce 1995 prý celkem často hraný také na živo, sem tam dokonce se samotným Newmanem – koncertním hostem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky