|
|
||||||||||
Naše civilizace kráčí každým okamžikem nezadržitelně kupředu. Vezmeme-li v potaz, že krteček Zdeňka Milera již v roce 1984 s naprostou samozřejmostí obsluhoval dálkově ovládaný kuchařský automat, uklízeč a myčku v jednom. Nezbývá než se zatajeným dechem vyhlížet nadcházející dny, roky... dekády. Také cítíte onu všeobjímající, elektrizující atmosféru pokroku? Konečně nás dělí snad už jen malý krůček od blaženého stavu, kdy sami nebudeme muset nic vymýšlet, rozhodovat, o cokoliv usilovat… a tyto bolestivé starosti všedních chvil přenecháme někomu, případně něčemu, jinému. Jak milé, krásné, báječné.... Jen hrstku věcí, a snad se tento trestuhodný neduh podaří již brzy uvést do normálního stavu, pokud je mi známo, nelze postihnout vhodným algoritmem. Jedním z nich je i stanovení optimální četnosti hudební produkce umělců v závislosti na kvalitě komponovaného materiálu a soudnosti protagonisty.
Prozatím existují pouze velmi zjednodušené, nepřesné, obtížně ověřitelné rovnice v kostce říkající povědomé: “Méně = někdy více.” I laik na první pohled dokáže jasně identifikovat zásadní nedostatek zabraňující širší aplikaci tohoto jinak velmi pěkného útvaru na veškeré případy výše zmíněného problému. Ano, máme zde pouhou jednu rovnici o třech neznámých, které navíc svým charakterem tajemné neurčitosti lze vyjádřit pouze kombinací post-iracionálních a pre-racionálních čísel. Tedy nic jednoduchého.
V případě nové desky Marka Lanegana ovšem není zapotřebí znásilňovat teorii relativity. Straight Songs of Sorrow je objektivně hodně dlouhá záležitost. Jedna hodina, patnáct skladeb. Má-li posluchač přežít podobnou nálož na jeden zátah bez újmy, není vůbec od věci nakrmit jeho lačné ušní bubínky něčím alespoň trochu kvalitním… pro vhodný příklad postačí ohlédnutí pár měsíců nazpět. Album Somebody´s Knocking. Hodina mínus tři minuty hrací doby, čtrnáct skladeb. Nic extra geniálního, ale příjemně plynoucí, poslouchatelné skladby, ke kterým se velmi rád vracím bez pocitu nucenosti.
Poslech novinky je oproti předchůdci vnitřním bojem, výzvou, zkouškou vůle, odvahy. Velmi dobře si vybavuji vlastní, několik měsíců staré myšlenky, později překlepané klávesnicí do jedniček a nul, kdy jsem adoroval Marka Lanegana za to, že uvnitř vlastní bubliny koná, co uzná za vhodné. Nejinak se tomu děje i tentokrát, nicméně žádné fanfáry lemující mistrův akt sklopení záchodového prkénka ani šoupání krvavých kolen po rozpáleném asfaltu při jeho zamávání vytočenou ruličkou. Nic z toho nejsem ochoten absolvovat. Možná jen pomaleji dokáži vnímat rafinovaně skryrou krásu, případně se zbytečně snažím Marka napasovat do matematického útvaru… anebo Straight Songs of Sorrow jednoduše nestojí kromě několika světlých vyjímek za nic.
Slibný otvírák I Wouldn't Want to Say, duet s Markovo milou, pulzující Bleed All Over, pilotní singl Skeleton Key a dejme tomu ještě Stockholm City Blues. Slovy pět zajímavých skladeb s určitým vnitřním nábojem, jejichž vstřebávání mě dokáže čímsi obohatit, povznést. Další mi bohužel na mysl nepřicházejí, ne při nejlepším vědomí a svědomí. Zbytek materiálu působí plus mínus jako rozpracované nápady, které nenašly místo na Somebody´s Knocking. Zoufale postrádám výraznější motiv, který by dokázal v symbióze s jinak tradičně uhrančivým a vynikajícím hlasovým projevem povznést celou kolekci o několik pater výše. Ještě větší důraz na syntetizátorové mlžení nedokáže zakrýt prázdnotu přebírající otěže zejména v druhé polovině alba, která pomalu ale jistě zabředává do hloubi podprůměru, nudy a chvílemi lehké otravnosti.
Méně = tentokrát více. Jedna neznámá vyřešena. Zbylé dvě čekají na své relativní činitele, jejichž hodnoty se odvíjejí od trpělivosti konkrétního řešitele. Je mi líto, ale Mark Lanegan dal dohromady materiál s přimhouřeným hledím možná na obstojné EP, nikoliv na hodinovou dvoudesku.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Coornelus / 14.7.20 9:21odpovědět
Čau kluci, Marka mám rád, ale... Jediná deska, která mě od něj baví od začátku do konce, je Blues Funeral. Tu uctívám. Jinak je to vždy půl na půl. Pokaždý si řkám, že kdyby ze tří desek co vydal, vyzobal ty nej pecky, byla by to paráda. Takhle mě baví vždy sotva ta polovina, občas i míň.
Victimer / 14.7.20 20:49odpovědět
Taky to tak vidím, někdy je to s tím Laneganem kříž... Novinka je pro mě z těch čtyř posledních desek co jsem slyšel nejslabší a Blues Funeral je i po letech něco speciálního. Už ten název je mňamka :)
Jirka D. / 14.7.20 8:34odpovědět
Je to slabý, co dodat...
Label:Heavenly Recordings
Vydáno:Květen 2020
Žánr:rock
Mark Lanegan – zpěv, Moog DFAM bicí synth, Moog Sirin basový synth, Moog Sub Phatty, Organelle synth, ARP Omni 2 synth, Yamaha SK10 synth, Roland TR-909 bicí automat, Roland Juno synth, Roland TR-909 drum machine (track 4); Oberheim DMX drum machine, BOSS DR Rhythm 550, baskytara, elektrická kytyra; Roland Juno synth
Alain Johannes – Yamaha SK10 synth, chrastidla, elektrická kytara, zpěv, frame drum, programované bicí; baskytyra, akustická kytyra, Minimoog synth, Casio synth, akustický resonator, hang drum, harmonium, flétna, perkuse, cigfiddle, Mellotron, Novation Bass Station, Casio beatbox, DrumBrute, mandolína, Buchla Music Easel, LinnDrum bicí automat
Shelley Brien - zpěv, Yamaha SK10, Moog Sub Phatty, Roland 909 bicí automat, Casiotone 701
Ed Harcourt - piano, Wurlitzer Electric Piano
Jack Bates - baskytara
Jack Irons - bicí, perkuse
Mark Morton - akustická kytara
Sietse Van Gorkom - strunné nástroje
Adrian Utley - akustická a elektrická kytara, Minimoog, Korg 3200 synth
Michael Parnin - Gibson Maestro King bicí automat, Eli 7030 bicí automat
Dylan Carlson - elektrická kytara
Wesley Eisold - zpěv
John Paul Jones - Mellotron
Greg Dulli - zpěv
Warren Ellis - housle
1. I Wouldn't Want to Say
2. Apples from A Tree
3. This Game of Love
4. Ketamine
5. Bleed All Over
6. Churchbells, Ghosts
7. Internal Hourglass Discussion
8. Stockholm City Blues
9. Skeleton Key
10. Daylight in the Nocturnal House
11. Ballad of a Dying Rover
12. Hanging On (For DRC)
13. Burying Ground
14. At Zero Below
15. Eden Lost and Found
Mark Lanegan
Gargoyle
Mark Lanegan
Somebody's Knocking
Mark Lanegan
Blues Funeral
Mark Lanegan
16.8.15, Brno / klub Fléda
Soulfly
Savages
Emerald Lord
Quest For Immortality
Enter Shikari
The Mindsweep
Will Haven
Muerte
Sun Worship
Pale Dawn
Odradek Room
Painted Mind
The Lion's Daughter
Existence Is Horror
Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.