Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pokud snad verdikt vyznívá trochu příkře, tak snad na jeho omluvu bude platit to, že byl napsán zcela bez přetvářky a upřímně. Kapela Marked As An Enemy je služebně mladý kvartet z Českých Budějovic a ty odsloužené a tvrdě odpracované roky, které nejsou, jsou samozřejmě slyšet. Crossroads jakožto první nahrávka v rozsahu EP je prvním signálem o existenci skupiny a jako takové bych jí žádné další ambice nepřisuzoval. Na druhou stranu svou roli první vlaštovky plní zcela zodpovědně.

Kapela je zatím ve fázi, kdy hodně tlačí na pilu a kdy hardcorově nařvaný vokál a metalově nakopnuté kopáky považuje za tu správnou, tvrdou a razantní cestu, kterou se chce ubírat. Proč ne, začínalo takhle hodně kapel, čase vyzrály, zvolnily, nebo klidně ještě přidaly, vypilovaly techniku a všechno bylo v pohodě. Nebo se rozpadly, případně nikam neposunuly - všechno je možné.

MAAE hrají muziku na pomezí metalcoru a místy - pro mě možná překvapivě - melodického death metalu po vzoru takových Dark Tranquillity. Melodika má v jejich zvuku trochu slabší úlohu než nařvané zpěvy nebo dusot bicích, ale své místo má jisté a kytary občas dokáží vymyslet docela příjemné melodické linky. V tomto směru fajn. Stejně tak přiznávám celkem slušný spád nahrávky, která na ploše svých 20 minut nijak nenudí, skladatelsky netápe a po pravdě se ani netváří nijak naivně. Možná si teď říkáte, co je vlastně špatně, nicméně já bych tu otázku otočil - co je na téhle desce dobře?

Právě tahle odpověď jaksi nepřichází, protože kromě absence něčeho skutečně zajímavého je tu především problém s tím, že MAAE si spletete s hromadou dalších, podobných a zaměnitelných kapel. Zásadně chybí cokoliv autentického a osobitého, protože kytarové melodie střídané s bicím nášupem - ruku na srdce - už hrálo tisíc kapel drahně let zpátky. Celou potíž jaksi demonstruje nosná část textu druhé skladby, kde rýmovačka forever and ever je hrozné klišé ... jen o málo menší než ještě tragičtější metalové zaklínadlo ashes to ashes, dust to dust. Absence autentičnosti je zatím největším problémem MAAE, s tím nenadělám nic.

Nicméně album Crossroads pro mě nevyznívá nijak hloupě či tragicky, jakkoliv při opakovaném poslechu postupem slábne a paradoxně splývá, než aby vystupovaly na povrch nějaké silnější momenty. Což je logické, když nejsou. Dalším potíží je nepříjemně natlakovaný zvuk, silně ošetřený v laboratoři, sice současný, ale hodně sterilní a ve výsledku unavující a myšlenkově prázdný. Nelíbí se mi, psal jsem to už mockrát a klidně to napíšu ještě jednou. Naopak grafické zpracování digipaku je povedené, střídmé a pochvalu si určitě zaslouží.