Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Martröð - Draumsýnir eldsins

MartröðDraumsýnir eldsins

Garmfrost5.1.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Zlovolností plné blackmetalové obrazy surrealistické vize omotávají chytlavou mysl a mění ji násilnickými výbuchy. Intenzita prožitku je abnormální a prosta upocené snahy. Avantgardní postupy jsou začleněny do temného TRVE prostředí zcela přirozeně, že si jich nemusíte ani všimnout. Kdo bude chtít, užije si silně extrémní nahrávku, kdo hledá a nebojí se, prožije jedinečné umění divoké mysli.

Před devíti lety nadchlo undergroundový svět debutové EP slibného projektu Martröð Transumation of Wounds. V sestavě se objevilo nejedno kultovní jméno z celého světa. Za všechny jmenujme H. V. Lyngdala, Alexa Poola nebo třeba MkM. Namlsáni bestiální aurou výborného EP jsme museli čekat dlouhé roky, až někteří (v čele se mnou) na Martröð zapomněli. A přece…

 

Zaštítěni Debemur Morti, už pouze dvojice Lyngdal s Poolem obklopeni hosty nahráli dlouhohrající debut s názvem Draumsýnir eldsins. Nečekal bych, že by se po tolika letech dalo navázat na Transmutation… A taky že se nenavazuje. Draumsýnir eldsins je dílem daleko zvrácenějším. Přemýšlel jsem nad pojmy šílenství, halucinací či pokrouceností plné evokativní sound… Album se neštítí kroutit fyzikální zákony a ničit běžné představy. Black metal v rukou Martröð se jeví jako běsnění divých démonů. Přičemž se drží spíše klasického ražení, než avantgardní sonické hrůzy typu Skáphe. Album nabízí pouhou čtveřici skladeb s délkou kolem deseti minut. Pánové delší stopáž vyplní nadoraz. Nevzniká prostor pro nadechnutí, ale pro nepřirozenou závislost.

 

Rychlé, až zběsilé tempo je plné neklidu a vznětlivých bouří. Disonantní postupy jsou využity pro lákavě nebezpečnou výpravu ke konci lidství. Bestiální plochy narušují smíšené sbory, smyčce a rozladěně znějící klavír. Bicí rytmy se většinou vybičovávají do nejrychlejších blastů, nebojí se najazzlých vyklepávaček nebo šamanských perkusí. HV je doslova příšerný nositel nočních můr. Jeho hlas je plný odporného jedu.

 

Zdá se, že Draumsýnir eldsins je albem chaotickým, zlovolným dílem šílenců. Chaos je ovšem v rukou dvojice HV a AP přesně koordinovaný. Jedovaté sliny uzavřené svěrací kazajkou dští zlá poselství a zvrácené představy. Vokální nadílka je stejně neukotvená jako hudební. Z blackové tortury se často ocitáme v neoklasické mutaci. Skladby jsou poháněny nezdolnou energií a krutou vášní. Ze zběsilého víru jste bez varování vtaženi do úzké štěrbiny, kde vám nebude příjemně. Srdce sotva tepe…

 

Pochválit musím rovněž pečlivě promyšlenou a vyváženou produkci. Ve sluchátkách můžete doslova vnímat kouzla. Zde mi na mysl připadnou maximálně našinci Inferno, kteří podobným kouskům holdují.

 

Jak jsem zmínil, z disharmonických příšerností se skladby umí proměnit v atmosférický skvost. Zlovolností plné blackmetalové obrazy surrealistické vize omotávají chytlavou mysl a mění ji násilnickými výbuchy. Intenzita prožitku je abnormální a prosta upocené snahy. Avantgardní postupy jsou začleněny do temného TRVE prostředí zcela přirozeně, že si jich nemusíte ani všimnout. Kdo bude chtít, užije si silně extrémní nahrávku, kdo hledá a nebojí se, prožije jedinečné umění divoké mysli. Komu se zdá moje recenze plná expresivního blábolení, má pravdu. Draumsýnir eldsins se mnou pořádně cvičí, až se mi hlava točí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kubánec / 6.1.26 14:45odpovědět

Nezapomněl jsem, ale už jsem moc nedoufal v pokračování. Hostis Humani Generis!!!

Opat / 5.1.26 10:21odpovědět

Jo, tohle je fakt neskutečná deska... islandská scéna se zdála po dechberoucím nástupu už trochu vyčpělá, ale tohle (ač to samozřejmě není pouze Island) je skvost.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky