Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela Zhrine začínala v roce 2007 jako Gone Postal. Stihli natočit nějaká dema, split a zamrzli u jediné řadovky In the Depths Of Despair v roce 2008. Šest let nato dochází ke změně názvu na Zhrine a tak je známe dodnes. Loni vydali singl Spewing Gloom a letos v dubnu už dávají do placu plnotučnou řadovku nazvanou Unortheta.

Severský úchop materiálu přináší syrovou, lidmi skoro nepolíbenou krajinu vodopádů, gejzírů, ale i divných chmur, které se zhmotňují mezi útesy. Zajímavý obal, na kterém černošedá kresba znázorňuje tekoucí vodopád z nějaké létající skály, navozuje téma vodního živlu a skal. Předložený black metal ukazuje setkání starých pravidel s novodobým vysvětlením temnoty. Urputné metelice rvoucí slova od úst ochotně ustupují pomalejším pasážím, kterým vládne dusivé, střední tempo. Pocity jsou však podobně devastující jako po kulometné palbě do hnízda.

Nenápadný úvod desky nenapoví nic o jejích vnitřnostech. Jemné brnkání záhy přejde v pomalou, ale těžkou slévárnu, ve které se mezi dopady těžkých kladiv prolínají kolísavé kytary vedoucí silnou melodii. Rychlejší party na sebe nenechají dlouho čekat a záhy pořádně provětrávají zkažený vzduch. Nazvučení kytar nese fragmenty zpracování železa, kdy se u rozpálených pícek kovaly primitivní nástroje. Archaický industriál si rozumí s šedými mraky nad ostrovem a zachmuřený kovář stoicky nacpává dýmku.

Pomalé pasáže, ve kterých se zvolna mění akordy, patří k nejpůsobivějším momentům alba. Z podladěného spodku vystupuje vytažená kytara se svojí podivnou melodií, která nehýří složitostí, ale naléhavě kolísá ve svém odcizeném nazvučení. Silnou atmosféru dokresluje mírně zahuhlaný zvuk, který tlumí uniklé jasy. V podstatě to není příliš originální hudba, ta síla je v atmosféře, za kterou stojí věci známé i neznámé, láska k severu a k jeho podmračeným obyvatelům.

Zpěv osciluje mezi blackovým krákáním a hlubokým murmurem, díky němuž lze chvílemi nabýt dojmu, že do kovářské výhně Zhrine někdo přisypal deathmetalovou rudu. Tyto pocity jsou ale natolik drobné a řídce zastoupené, že nemají na hodnocení valný význam. Černé řemeslo především. Takovou malou zvláštností desky, která se vymyká zaběhnutým pořádkům, je netypické intro ve skladbě World. Podivný cinkot jakoby vykutálený z dílny Godspeed You! Black Emperor odvádí pozornost stranou od kovářovy kobyly. Možná je za tím nějaké tradiční drnkadlo, které neznám, dojem je však víc než zajímavý. Škoda, že nebyl rozvinut víc.

Zhrine a jejich debut Unortheta lze doporučit každému, komu šmakují sporé, nervní melodie, kolísavé tóny a hluk ledovcových řek. Je to příjemné album s poctivou vahou temných emocí a chladu. Nejde však o výbuch sopky, spíš zvolna vyvěrající lávu.