Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Maschine Oranienburg - Der König/Schieß mich ab (singl)

Maschine OranienburgDer König/Schieß mich ab (singl)

Garmfrost9.5.2025
Zdroj: CD-R
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Klasika od Puhdys metalově robustní, avšak příjemně věrná originálu.

Ne, nejsem fanouškem východoněmeckých Puhdys. ale zaujalo mně, že se jejich dvou skladeb chopila trojice známých osobností tuzemské scény pod názvem Maschine Oranienburg. Co pojí muzikanty Medvěda, Bigglese a Wunderpepiho? Příznivci thrashových Götterdämmerung ví. A co má s nimi společného Biggles – Jirka Kučerovský, kterého mainstreamově laděný fanda zná ze sestavy Tomáše Kluse nebo jeho domovského bandu Anime? Znalec ví, že hrál a zpíval ve Forgotten Silence, Medvědova bývalého působiště, a že se objevil v dalším z Medvědova projektů - Willig. Stejný fanoušek zná Wunderpepiho - Pepy Cigánka např. ze sestavy Leony Machálkové a netuší, že ten hrál i třeba v Melancholy Pesimism. Vskutku široký rozptyl. Ani vlastně nevím, proč to tady rozepisuju. Přemýšlel jsem, že by se o zajímavý singl, který je poklonou opomíjených legend východoněmecké rockové scény Puhdys, mohla zajímat mladá krev, neobeznámená s tuzemským podhoubím a kterou by mohla nalákat známá jména ...To asi ne.

 

Po té, co jsem si pustil singl se skladbami Der König/Schieß mich ab a až po té originál, naznal jsem, že pro příště mi bude stačit cover od Maschine Oranienburg. Puhdys věru nelahodí mému pochybnému vkusu. Něco jsem si o zašlé slávě Puhdys přečetl, něco poslechl a je mi jasné, že do rozjetého vlaku zkrátka nenaskočíš. Kdo je cinknutý vzpomínkami a nostalgií, může vychutnávat kvality zmíněného tělesa. Název projektu vtipně spojuje název domovského města Puhdys s přezdívkou hlavní persony kapely.

 

Vlastně nejzajímavější mi připadne, jak věrně se Maschine Oranienburg podařilo obě skladby zahrát a dát jim takřka thrashové hrany. Biggles, který obstaral zpěvy, se do své role ponořil naprosto skvěle. Co podle mě ztrácí originální zpěv na energii, on výtečně nakopává. Medvěd hrne kytaru pěkně zostra a k tomu si představte těžkotonážní bicí Pepy Cigánka. Jak jsem zmínil, ctí se originál, ale výsledek je tvrdý jako žula. Der König je z dvojice ostřejší, zpěv v něm chraplavý a dobře nafrázovaný. Na koncertě by to mohla být pořádná zábava. Schieß mich ab je podstatně zpěvnější a světlejší. Evokuje mi spíš německý punk než hard rockový song.

 

CD nosič nenabízí krom zajímavé, ale stroze vedené grafiky vůbec nic. Máme před sebou pěkné logo, na druhé straně německou stíhačku, názvy obou skladeb plus sestavu. Evidentně jde hlavně o zábavu. Nic se od projektu neočekává, nikdo nic za ničím nehledá. Uvidíme, zda se jedná o jednorázovou záležitost, nebo bude nějaké příště… Celkově Puhdys v představách pánů Medvěda, Bigglese a Wunderpepiho funguje, přátelé. Chceme víc skladeb! Hodnocení dvou skladeb je samozřejmě hloupost. To nechám na vás.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky