Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tohle album ve mně hned od zveřejnění prvních informací o jeho vzniku vybudilo ohromnou zvědavost. Agonia Records dala prostor svým koňům, řeckým satanášům Lucifer's Child i brazilským legendám Mystifier, kteří jsou jinak zaštítěni Season of Mist. Společně vydali split nahrávku Under Satan`s Child, pojmenovanou podle začátku názvů skladeb. A jak to dopadlo?

První půlka desky patří divočákům Mystifier. Přiznávám, že jsem o jejich návratu neměl tušení. Letmo jsem si pamatoval zběsilý blackový masakr z přelomu let osmdesátých a devadesátých let, který tehdy produkovali, a že se mi docela líbili, ale velice rychle byli přehlušeni dalšími a dalšími peckami, které se tenkrát na moji bezvýznamnou osobu valili ze všech koutů světa. Hned první skladba, která album otevírá, Death Beyond Holy Creation, slibuje ohromnou zábavu. Předpotopní black mixuje postupy rané Sepultury a prvních helénských čertovin. První dojem byl ten, že jsou to Lucifer's Child a nahráli cover Rotting Christ nebo Varathron z první éry. Což o to, Lucifer's Child předělávku nahráli, ale ikony největší. O tom však později. Mystifier to s dobrým zvukem a puncem staré školy, kterou ostatně pomáhali budovat, sluší. Hodně. Melodické výpady, svižné tempo, nathrashlé sekanice a opravdu dobré vokální kreace činí z této skladby dobrý zážitek. Under Ihnumane Evil Spells pokračuje ve stejném stylu a v o něco méně chytlavém módu, ale stále velice slušném. Až třetí, závěrečný cover od Samael, nesmrtelná hymna Worship Her, mě nebaví. Pokud Mystifier sleví z ďábelského tempa a opustí své teritorium, vkrade se na scénu nuda. Ano, nevěřil bych tomu, ale tvorba Samael v cizích rukou je nudná.

Na příspěvek řeckých Lucifer`s Child jsem se těšil o poznání víc, a rozhodně nejsem zklamaný. Satan's Wrath velice příjemně navazuje na zatím poslední řadovku kapely The Order. Je možné čekat „rottingchristovský“ naturel staré doby v moderním a řádně nakopnutém hávu. Kytary řežou, bicí uhání, sóla běhají po hmatníku nad sekanými kily a do toho skvěle a agresivně řve křikloun Marios Dupont. Ze skladby čiší nespoutaná energie, divokost i cit. A harmonie. Rovněž následující vypalovačka Nova Tenebris s takřka ambientním začátkem kapele ostudu nedělá. Po tichém úvodu a basovém předělu se vypravěčský styl vrací k poutavé řezbě prvního songu. Kytarové i basové, potažmo klávesové orgie páně George Emmanuela zkrátka zbožňuju. Už dávno přerostl své vzory, a byť je stále znát, odkud vzešel, umělecky má všechno dotaženo do posledního puntíku. Příjemný zážitek. O tom žádná. Poslední skladba patří rovněž předělávce a já s trochou obav čekal, jak se popasují s Enter the Eternal Fire. Přece jen Bathory hráli poněkud jiný styl blacku než Rotting Christ, Necromantia atd. O Under the Sign of the Black Mark toto tvrzení platí stonásobně. Po krátkém rozkoukání se ujišťuju, že jsem se bál neoprávněně. Nový kabát nestárnoucí klasice sluší. Lucifer`s Child skladbě zachovali původní ráz, přidalo se na gradaci, a co ztratila čistším zvukem na starodávné špíně, získala jižanským naturelem na energii, vzteku a vzdoru. Podle mě tato verze nemůže nikoho zklamat.

A jsem na konci svého plkání. Under Satan's Wrath je dílo krátké, něco málo přes půl hodiny. Šestice skladeb dvou rozdílných a přece podobných kapel představuje nespoutanou živočišnost plnou hněvu, vášně a parádních melodií. Obě kapely mě dokonale nalákaly na své další nahrávky a připomněly, že si mám pustit i ty starší. Myslím si, že si Agonia Records může spokojeně promnout ruce. Dobrý počin.