Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je několik cest, po kterých se francouzské bestie Blut Aus Nord vydávají a na které po čase navazují. Jako stříbrná nit se vine jejich diskografií mystická Memoria, jsou zde zvláštní, ale lehce podobné sedmičky. Ranaři si užívají trilogie What Once Was… Ale je zde ještě jedna stezka, na kterou jsem myslel, že Vindsval buď zapomněl, nebo ho dávno nebaví. Ohavná, syčivá, bestiální… Řeč je o trojici The Mystical Beast of Rebelion, The Work Which Transforms God a HLAVNĚ MoRT!!! Je dobré přiřadit k nesvaté trojici i vynikající EP Thematic Emanation of Archetypal Multiplicity. Právě toto období mě přitáhlo k Blut Aus Nord a já se stal jejich věrným obdivovatelem. Proč o tom mluvím a neřeknu jasně a chlapsky, že novinka Deus Salutis Meæ svým způsobem navazuje na bahnitě disharmonickou ludrárnu trojice TTM? Ale kdyby bylo vše tak jednoduché!

Mluvit o Deus Salutis Meæ v superlativech je jako chození po žhavých kamenech. Jsem přesvědčen, že se zvedne vlna odporu, který bude tvrdit, že není BAN normální a že už řekli vše. Také je možné, že ti, co milují melodičtější alba BAN, budou plivat ještě hlasitěji. Je jasné, že revoluci už Vindsval nepřináší a asi už nikdy nepřinese. Mějme na mysli revoluci v pravém slova smyslu. Tedy nikdy neslyšené. Vindsval ale umí kouzlit s atmosférami natolik silnými, že svého posluchače vtáhne do světa svých představ natolik bizarních, že ten nenajde cestu ven nikterak snadno, a když i světlo na konci tunelu vidí, nechce se mu z omamného prostředí pryč.

Chtěl bych se dostat k jádru pudla a vytasit se s tím, co mi připadne na Deus Salutis Meæ tolik výjimečné, že ho hodnotím tak vysoko a proč se album zařadilo na pomyslný vrchol toho, co jsem letos slyšel. Nenapadá mě nic smysluplného. Deska je krátká, nepřesahující příliš půl hodiny. Jak jsem psal, mnohé postupy jsme už slyšeli. Mnohé ale ne a písně jsou natolik zábavné (v hnusném slova smyslu), že po poslechu komplet nahrávky ani nemrknete a pouštíte si ji znovu. Střídají se v ní totálně mrtvolné doomové partie s výplachovými. Vše je proloženo strašidelným ambientním balastem. Hlas Vindsvalův je opět skřípavě prašivý. Líbí se mi i takové to (blbě řečeno) poučení se z minulosti a využití všeho, co jde BAN nejlíp. Máme zde jako na talíři totiž i vynikající čisté vokály, které do mlhavých partů nejen zapadají, ale podtrhují jeho zlou podstatu.

Deus Salutis Meæ svojí klaustrofobickou uzavřeností absorbovalo filmovou náladu a dekadentní umění. Tato rádoby chytrá slova mě ale napadla ihned po prvním poslechu. Stejně tak další, ne už tak hezká typu – Ty vole, to je mrda jak prase! Hehe. Mám obrovskou radost, že po dlouhé řadě tu více tu méně povedených počinech přinesli Blut Aus Nord album vynikající. Hnusné a smrduté!