Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mastodon - Once More

MastodonOnce More 'Round the Sun

Victimer22.8.2014
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: Rockovější, uvolněnější a širším masám přístupnější MASTODON stále těží ze své pohody a nadhledu.

Tahle partička pokreslených rukou a nohou už pěkných pár let, když ne určuje, tak rozhodně ukazuje, jakým stylem je možno zamést metalový chlívek, když se to trochu umí. A nikoliv s nosem nahoru, to jen tak pro pořádek. K MASTODON neodmyslitelně patří cit, přirozený dar v progresivním myšlení a taky solidní porcička muzikantské mazanosti. Zatěžkané starší kusy vystřídaly ty smířlivější, na druhou stranu ovšem také hudebně půvabnější. Někomu víc voní to staré, bouřlivě se valící kamení, někdo prahne po čerstvé energii a neobjevených možnostech s prstem ukazujícím za obzor. A po čem prahnou sami MASTODON? Teď už si můžeme v klidu říct, že po chytlavější písničce a celkově srozumitelnějšímu hudlání toho strašného randálu, kterému se říká metal. MASTODON dneška - vnímavá to kapela reagující na potřeby běžného posluchače.

 

To ovšem berte s jistou rezervou. Kapela si to možná žene ve směru civilizovanějšího projevu, ale nadále ve vší počestnosti. Nová deska je především velmi dobrá záležitost a ve všem tom vrzání kolem hravě převyšuje své kolegy ve zbrani, kterým se nedostalo tolik talentu ani chytrosti. "Once More 'Round the Sun" ukazuje MASTODON dostatečně variabilní a připravené na nové výzvy, aniž by tím utrpěla dosavadní tvář kapely. Je fakt, že novinka se nějakým progresivním soundem a smýšlením může chlubit jen těžko, ale o tom to dnes není. Máme co do činění s poměrně zábavně poskládanou nahrávkou, která sice zpočátku o svých tajemstvích zarytě mlčí a tváří se docela obyčejně, ale později je přece jen ukáže. Pak už lze pouze čekat, kdy se sama kapela přihlásí o další cestu kolem slunce, kam vás ráda vezme s sebou.

 

Mastodon

 

Rockující jízda, které nechybí vzdušná energie ani (stále) hřmotný spodek, se blíží do míst, kde je blíž ke ksichtění se z billboardů na dálnici, ale proč se netlemit, když to stojí za to. A pokud jsem o pár řádků výš naznačil cosi o skladatelské mazanosti, tak samozřejmě nechybí ani na této desce. Ba co víc, kdyby chyběla, mohlo by být hůř a ten pozitivní dojem by se krapet zakabonil. "Once More 'Round the Sun" není albem na přehlídkové molo, odkud lze s otevřenými ústy zírat na dokonalé kusy a nevnímat okolí, je spíš zapotřebí namáhat ucho a pár věcí si pospojovat. Což je jenom dobře. Počáteční dojem, že se kapela možná až lacině utápí v jakési přidušenosti a plytkosti, taky postupně zmizel.

 

Ne, novinka jistě není stěžejním produktem nadité diskografie těchto maníků, ale zásadním produktem jejich kupní síly být může. Do mé oblíbené verze jak se vysmát veškeré hudbě kolem - "The Hunter", má nové album poněkud dál, ale bavím se pořád dost dobře na to, natož abych se nějak čertil. "Once More 'Round the Sun" je klidnou hladinou s mnoha zálivy. Svou dávku propařené psychedelie dostanete tak jako hudební přehled nad ní samotnou. Kudy povedou další kroky kapely, si můžeme jen domýšlet, protože cest je vždy několik a předvídat něco dopředu se nevyplácí. MASTODON se jejich poslední krok vyplatil, nezakrněli, jen možná trochu zpohodlněli a ubrali z plynu, ale za to se nestřílí. Spokojenost vládne světem i cestou kolem slunce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 22.8.14 20:39odpovědět

Deska je to bezva, ale po předchozím albu měla (a má) těžký úděl. U mě zatím ze stínu Huntera nevystoupila a v neustále se proměňující a překvapující diskografii Mastodon nebude mít tak silnou pozici.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky