Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Media Data - Adore

Media DataAdore

Victimer10.4.2019
Zdroj: CD digipak (004/100) // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž
VERDIKT: Když osamocené tělo tančí stranou ostatních a vy se na něj díváte a přemýšlíte o úctě k němu. Něco se tam odehrává...

Nahrávky vydané pod slovenským labelem Aliens Production se u nás v drtivé většině ohřály formou společného článku, kde bylo situováno více recenzí dohromady a nějaké to povídání kolem s odkazy do příslušných míst. Takto byly pojaty články Aliens Echoes vol. 1, 23 a je dost možné, že pár dalších v budoucnu ještě přibude. Taky proč ne, když jsou těmto vetřelcům z dalekých galaxií u nás dveře otevřené. Dnes si ale uděláme malý úkrok stranou, zúžíme si prostor na jednu jedinou elektronicky okrajovou záležitost a necháme jí možná o něco víc místa k nadechnutí. A že se u toho posuneme o pár set kilometrů na východ, to taky nebude na škodu. Zajímavé a náladově minoritní hudbě je přece dobře všude na světě. 


Media Data, to je Denis. A Denis je mladý muž z Ruska, který se po hudební stránce umělecky realizuje v instrumentálně pocitové elektronice. Ta si jde více svojí cestou, než aby se nesla v proudu různě zaběhaných postupů a sdělení. Ano, jemná pocitovka beze slov - to bude ta dnešní a správná definice pro fanoušky hudby bez ostrých hran a kumulované energie. Ostatně, ta se dá přenést k posluchači i mnohem mírnější formou. Denisova záliba v atmosférické elektronice trvá už roku 2008 a patří do ní lehké taneční rytmy, zasmušilá nálada a kus dramatičnosti, která popohání zdánlivou uhlazenost a plochost. Abychom si pomohli příslušnými škatulkami, bylo by dobré si zmínit poměrně silný vliv neoklasické hudby, která skladby Adore nenechává ladem ve spoře osvícené místnosti, kde to jen podivně probíjí a prská. Když potom přidáme ty taneční rytmy, ambient a celé to nazveme soundtrackem tužeb, které je možno uctívat, budeme správně.

 


Adore je album, které mne nijak zvlášť nevytrhává ze zaběhlých rutin všedních pocitů a spíš jen tak pluje kolem. Jako nerušící pozadí běžných činností jsem si jej ale skutečně oblíbil. Možná má v sobě o něco víc, než jsem protentokrát schopen odhalit, ale není to ten typ muziky, který by mne mohl nadzvednout a nechat propadnout nějaké větší euforii. Je to prostě pozadí, v jehož spleti se něco děje. Není to nic zásadního, jako spíš sympatického a doprovázejícího jistý druh oddychu po těžkém dni. Adore v sobě absorbuje zvukový příběh naděje, melancholie a možných ztrát, ale nevnímám jej jako něco výrazně přecitlivělé nebo strojené. Hudba Media Data plyne, tiše i s lehkou dramatizací, ale pořád je to víc fajn společník, jako někdo, kdo vám může překopat smysly a biorytmus celkově.


Nejsem na vážkách, jsem v pohodě. Spokojený, klidný, asi i smířený. Přesně tyhle pocity ve mně hudba Media Data zanechává. Není třeba nic moc řešit, jen si trochu zalenošit a byť to není úplně uspávací hudba, dá se u ní docela dobře odpočinout a nabrat něco nové energie do dalších dní. Na víc to asi není a nejsem si tak úplně jistý, jestli je třeba hýbat Zemí, osou a rovnováhou všehobytí zrovna u tohoto typu nahrávky. Prostě klídek a trochu toho zamyšlení, abychom úplně nezakrněli. Tak si dle libosti procvičte napůl zamknutou mysl, to by pro dnešek mohlo stačit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky