Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Melvins - (A) Senile Animal

Melvins(A) Senile Animal

David10.11.2011
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Technics SL-PS770D, Raveland X 2508
VERDIKT: Pokud jste až dosud nedokázali sebrat odvahu a pustit se do džungle chorobných hluků, rámusu a obhroublého řevu navzájem nelogicky vrstvených do prapodivných výtvorů, jejichž stravitelnost se pohybuje někde mezi měsíc zapomenutým gulášem ponechaným svému osudu uvnitř porouchané ledničky a silně zavánějícími kotletkami zářívě zelené barvy slunícími se uprostřed ostatních dobrot v odpadkovém koši infekčního pavilonu fakultní nemocnice, a přesto ve vás hlodá malý červík zvědavosti, řekl bych, že právě (A) Senile Animal je onou vstupní branou do neuchopitelného světa Melvins.

Ačkoliv jsem původně nechtěl uvádět žádná historická fakta, za účelem představení mnou vybraného reprezentanta z jinak velmi, velmi obsáhlé diskografie Melvinů plné nejrůznějších živáků, remixů, splitek, bootlegů, osmých verzí páté verze dvanáctého alba atd..., se neobejdu alespoň bez letmého nastínění situace uvnitř kapely během inkriminovaného roku 2006, kdy se na povrch vyklubala (nevím kolikátá) studiovka s názvem (A) Senile Animal. Základními stavebními kameny byli od počátků fungování formace střapatý hlavní řvoun a kytarista Buzz Osborne společně s jedním z nejlepších bicmenů všech dob, disponujícím naprosto nezaměnitelným a ojedinělým úderem, pod jehož silou se poroučela nejedna nebohá bicí soupravička, Dalem Croverem. Basa představovala u Melvinů vždy tak trochu horké zboží a neustálé hledání nových drtičů čtyř strun se stalo během let jakýmsi folklórem. Ani před započetím prací na (A) Senile Animal situace ohledně postu basáka nevykazovala žádné abnormality. Buzz a Dale opět sháněli posilu, ovšem k překvapení mnohých se k osiřelé dvojici přidalo hned duo muzikantů ze seattleských Big Business, a sice Jared Warren (basa) a Coady Willis (bicí!!). Ano, počítáte správně. K nekompromisnímu Daleu Croverovi přibyl se svou sadou škopků ještě druhý bouchač do party a nutno poznamenat, že výsledek stojí vážně za to!

 

Melvins 12

Čerstvá krev nakopla Melviny opět do závratných výšin a výkony, jaké pánové předvádí na "Senilním zvířátku" si zaslouží můj nekonečný obdiv. Jestliže jsem měl z několika předchozích záseků chvílemi poněkud rozporuplné pocity, tady nic podobného neplatí. Díky posílené rytmice získal jinak standardně nebezpečný kravál na ještě větší síle a razanci, pod jehož působením budou sousedům naproti přes ulici praskat okenní tabulky a jejich jindy flegmatického Alíka popadne nekontrolovatelný záchvat zuřivosti. Choutky po experimentálních výletech, jako několikaminutové třískání do všeho, co se dá najít mezi starým harampádí u popelnic nebo probublávání bahna doplněné o chorobné kvílení syntetizátoru, byly upozaděny na úkor jasněji definovaných a (relativně) stravitelnějších songů, které ovšem v žádném případě neztratily nic ze své nápaditosti a schopnosti udržet posluchače v neustálém očekávání. Z desítky skladeb po okraj našlapaných zápalem a radostí z hraní (si) bych nerad vypíchl byť jen jednu jedinou. Každá v sobě ukrývá extrémní dávku energie a nápadů neomylně zasazenou chvílemi do rozvážného tempa, co se táhne jak žvýkačka nalepená na spodní straně sedadla MHD, když do ní zaboříte své kulíky, a chvílemi do rytmů přirovnatelných možná k padání napěchovaného babiččina příborníku z proklatě strmých schodů. Explozivní síla tryskající z (A) Senile Animal postavená na jednoduchých, avšak bytelných, základech ve mě znovu zažehla nadšení pro nezaměnitelné originální uchopení rockové hudby melvinního ražení. Pánové od samého počátku razí svou vlastní cestu bez ohledu na okolní svět a přibývající šediny. Tímto albem všem dokázali, jak jednoduše lze vytěžit z minima maximum bez známek křečovitosti a vykrádání sebe sama. Výborná záležitost, rozhodně si nenechte ujít!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky