Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Smíšené pocity z návratových EP, potažmo jejich kompilátu v podobě desky Indie Cindy, už stihl, z větší části, odvát čas… i když nutno přiznat, že v okamžiku, kdy kapele zamává jeden ze základních opěrných pilířů v podobě Kim Deal, zůstává Indie Cindy i přese všechny nedostatky, pochyby a nepřesvědčivosti vlastně tím nejlepším možným východiskem nastalé situace. Namísto volby pomalého umírání nebo naopak zásadního řezu s fatálními následky zbylé trio prošlo se zavázaným hledím, stigmatem legendy a kusem odvahy v kapse vstříc pranýři a… obstálo. Sice se ztrátou kytičky, ale přeci. Střih, krátká rozcvička, čerstvé vzplanutí, nevinné randění, prozpěvování a trajdání světem ruku v ruce s Kim Shattuck. Nakonec však ani tato epizoda nedospěla vstříc cílové pásce kýženého Hollywood happy endu. Ale což… i cesta může být cíl a nejen hledání živé vody si žádá svůj čas, přičemž první volba pokaždé neoznačí tu jedinou správnou.

A právě až Paz Lenchantin, útlá brunetka se širokým úsměvem i bohatými zkušenostmi napříč alternativní scénou, dokázala jen tak mimoděk rozvířit poněkud stojaté vody, otevřít okenice a nechat proudit čerstvý vánek vstříc inspiraci Blacka Francise. Jak zřejmě správně tušíte, Head Carrier je, až na jednu výjimku, především opět jeho dítě, avšak rozdíl oproti Indie Cindy praští do sluchovodů už na prvním seznamovacím večírku. Pixies zní jako kapela. Jako kapela, kterou baví společně hrát a společně si hrát. Jakožto kvartet kráčí vstříc větší pestrosti a barvitosti, jednak díky nenuceně se doplňujícím vokálním linkám Paz i Blacka, jež na předchozím albu až bolestně scházely, ale i větší uvolněnosti související jednoduše s radostí z vlastní přítomnosti. Po takových rozvernostech typu "Um Chagga Lagga" nebo "Baal´s Back" se mi stýskalo převelice.

Ovšem ani zbytek materiálu nikterak nepokulhává. Šlapavá "Talent" s vynikajícím Joyeho sólem, značka nic nechybí, nic nepřebývá. Do hlavy šroubující, zpěvná "Bel Esprit." Zasněná "All the Saints" a v neposlední řadě i výše zmíněný historicky první autorský příspěvek Paz v podobě "All I Think About Now" s Blackovým působivým textem.

Dvanáct zastávek. Lehce přes půl hodiny nakažlivých melodií, příjemného skřípění i hřejivých harmonií. Kdo však očekává překonávání nepřekonatelného, nedojde klidu. Přímá konfrontace s ranou tvorbou Pixies, kdy se utvářely dějiny...? Pixies dneška plují v jiných vodách a na jiné kocábce. To je holý fakt. Minulost nechme raději definitivně spát, protože současnost má rozhodně co nabídnout a budoucnost svou náruč neukrývá pod pláštěm šedi průměrnosti. Head Carrier dýchá, žije, pulzuje. Žádné škrobenosti a nucené úsměvy, polykání zkaženého mléka ve jménu blaha střevní mikroflóry. Tohle je upřímné a opravdové. Geniálně objevné? Objektivně vzato, ani náhodou. Geniálně zábavné a nakažlivé? Bezpochyby.