Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Crack the shell. Ascend the sky
Rise, extend your palpitating wings

Vytříbení technici a nositelé zásadního viru označeného termínem mathcore jsou zpět s novým kolosem neúprosných rytmů, pojmenovaným příznačně "Koloss". Velmi očekávaný dar všem dobře živeným vyznavačům složitostí, zádrhelů a na první pohled neřešitelných úloh. MESHUGGAH a jejich matematická úroveň přetavená v metal je slastí už samých počátků. Vyrovnané výkony posloupnosti a odlišnost jednotlivých kousků strojové mozaiky odkazuje na hodně ceněnou diskografii, ze které je výběr doslova ukázkový. Postupně z ní sice ubývá na nepřehlednosti a chaosu na úkor vzdušnější a groovy rytmiky, ovšem vše se jeví být logické a přesně vypočítané. I když se kytarové riffy a struktura skladeb zdánlivě umírňují a ucho navyklé na mnohem hustší vývary je trápeno zvukem o něco méně, pořád je tu přítomna děsivá temnota, šperkovaná přesnost a přísný dohled nad každým detailem.

Nejinak je tomu u novinky. Ta se jeví jako stravitelná simulace technického cvičení, boj protikladů a jejich spojování v jeden "Koloss". Masívní finesy střídají melodicky kvapíkové thrashovky a ty zas pro změnu až hypnotizující vize apokalypsy. I přes tyhle protiklady je "Koloss" velice pevné a přesvědčivé album. Jen zkrátka už tolik nepřekvapuje, tolik neurčuje z vrchní pozice tok moderního technického metalu posledních cca patnácti let. MESHUGGAH jsou nadále v pozici úplné špičky řemesla, ale mám pocit, že jejich role lídrů pomalu doznívá a je spíš na mladších, aby převzali otěže a určovali pravidla. Novinku vidím jako přístupnější materiál, na který je sluchové ústrojí za ta léta mnohem navyklejší. Pro prodělaných procedůrách typu "Chaospehere" či "Nothing" se není ani čemu podivovat. Už předešlá řadovka "ObZen" slevila z náročnosti a precizní neprostupnosti a nadechla se k většímu podílu melodií. Tudy jde i aktuální produkt "Koloss", bere sebou více groovy rytmiku, působí ještě melodičtěji a nebojí se rozpárat na kusy dříve stísněnou a dusnou atmosféru.

Jde o to, komu víc jaká fáze MESHUGGAH více vyhovuje a na čem jako posluchač raději parazituje. Osobní postoj mám zasazen spíš do staršího období kapely, ale novinkám se nijak nebráním, zajímají mě a svým způsobem i naplňují. Některé z míst "Koloss" evokují absolutní math-thrashové titánství, také díky vynikajícímu zvuku a někdy zní kapela naopak tak trochu staženě, možná i nevyrázně, což naopak zvukem nebude, nýbrž spíš na MESHUGGAH až příliš obyčejným strojírenstvím daného momentu. Kam tedy album postavit? Nerad bych zde vynášel soudy o podobných pochodech z historických dat švédských neurotiků, "Koloss" umí stát na obou nohách, aniž by jedna byla protézou či druhá otevřenou zlomeninou. Cesta kapely zkrátka vede určitým územím, řekl bych tradičnějším a méně disharmonickým. Novinka umí zaujmout mnoha polohami, dýchá z ní nadále respekt a je třeba se mít na pozoru. Je tu další velmi dobrá deska, jejíž poslání není v objevnosti a prznění zajetých lajn, ovšem její sebevědomí a kvalita je na místě. Cožpak není dobré se nechat vystavit inteligentním prvkům agrese a přitom přesně vědět, která bije? Nebo je to naopak málo? Nechávám na každém z vás. Já jsem ochoten se poddat. A pokud budou MESHUGGAH pokračovat v nastoleném trendu, můžeme se o nich na příštím albu bavit nejen jako o kapele k poslechu, ale dokonce i tanci.

They know your every right. They know your every wrong
Each put in their due compartment - sins where sins belong