Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ruský, avantgardně teatrální projekt Montes Insania ke svému dílu přistupuje hodně svobodomyslně. V bohaté mozaice skládá četné dílky a díly všemožně široké hudební škály. Někdy je výsledkem docela bordel, jindy úchvatný surrealistický obraz. Fikcia Erao, které vyšlo na podzim loňského roku, rozvíjí předchozí nahrávky do větší šířky i hloubky. A činí tak mnohdy hodně odvážně, což není nikdy na škodu.

Ono už předchozí Absurdum představilo Montes Insania ve světle teatrálního umění, kde se meze nekladou. Já si k této temné pacientce psychiatrické léčebny našel cestu až díky Fickia Erao, proto jsou moje pocity a dojmy čerstvé a nezkreslené nostalgií a podobnými brzdami. Montes Insania, to je převážně multiinstrumentalista AT. Jeho umělecký přesah i schopnosti určují směr, kterým se hudební produkce ubírá.

Fikcia Erao tedy pokračuje v avantgardním stylu blackmetalového ražení. Nicméně blacku oproti starším nahrávkám podstatně ubylo. Ubylo i temnoty, místo ní naopak přibylo šílenství a blasfemická krutost. Album vyšlo díky spolupráci Symbol of Domination a More Hate Productions. K nám se dostalo distribučním úsilím labelu Satanath Records.

Zběsilé tempo, divoké syntezátory a ukřičené vokály otevřou album, které tím nabírá až emperorovské aroma. Po pár taktech se vše naruší pseudoklasickou hrou a elektronikou. Tak jak se střídají styly, mění se každý okamžik i atmosféra. Z temného prostředí se bez skrupulí ocitnete v melancholickém světě, či naopak krutě žertovném. Albem proplouvá i mluvené slovo a hysterie, potažmo dívčí zpěv. Jednotícím prvkem celého cirkusu nejsou kytary nebo diktující rytmus. Jsou jimi právě ony klávesové hrátky. Ty jsou všudypřítomné. Občas dokonalé, jindy laciné. Jisté je, že AT na ně umí hrát skvěle, je tedy otázkou, co je záměrné a co naráží na mantinely.

Každopádně ke vstřebání Fikcia Erao potřebujete čas a správné rozpoložení. Pakliže nejste příznivci neřízené avantgardy a umělé symfonie, ani se snažit nemusíte. Hodnotit desku s tím, že není pro každého, je o ničem, ale v tomto případě si myslím, že je trefné. Já podobné legrácky a výzvy mám rád a čas a snahu jsem Fikcia Erao věnoval vskutku řádně. Od prvotního zvednutého obočí, jakože co to sakra je, jsem se přesunul přes uznalé pokývání k zívnutí. Nudě jsem se navzdory těkavosti nahrávky při neustálém poslouchání a vnímání Fikcia Erao občas nevyhnul. Na desce se stále něco děje, ale nápady i provedení jsou na můj vkus příliš divoké. Nechci říct, levné, ale ke vstupence mezi elitu chybí desce pořádný kus. Po třech deskách a bohatých zkušenostech neočekávám, že by příští album mohlo být revoluční. Zřejmě se bude vyvíjet předpokládaným směrem. Takže suma sumárum – průměrné to celé není, ale do nadzemského díla, které snese i hlodání času má Fikcia Erao hodně daleko. Nejsem vizionář ani soudce. Nejlepší cestou je stejně si album pustit. Moje slova jsou jen pomocnou berličkou či nabídnutým lanem.