Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Velikou pravdou není nic. Těmito pochmurnými slovy začíná nová, v pořadí třetí dlouhohrající deska polských nihilistů Mgła. Kapela, jež na sebe upozornila již prvním příspěvkem na split album „Crushing the Holy Trinity“, kde ve víc než jen dobré společnosti plně vynikla. Na každém dalším počinu přidává na vznešené atmosféře, svůj styl kultivuje a neustále zvýrazňuje svoje místo na scéně. Je možné říct, že „Excercises in Futility“ poprvé nepřináší nic nového, jen pokračuje přesně tam, kde skončil vzrušující předchůdce, právem ceněná deska „With Hearts Toward None“. Když srovnám rozdíl mezi debutem „Groza“ a „WHTN“ a pak novinkou, je evidentní, že stojíme na místě. Stejná atmosféra, totožné melodie, tah na branku…

Žádné překvapení se tedy nekoná. Mgła se o nic nesnaží. Myslím, že tyto pocity doslova křičí z jejich textů, kde cítíte strašlivou marnost, kterak nám dochází, že nic nemá smyslu. Jak si člověk vytvářel různé berličky, aby se zbavil strachu ze smrti, neznáma, snažil se dodat naší existenci důvod… Nyní jsme moudřejší, tušíme, jak to vše asi bylo, oháníme se důkazy, ale smyslu to nemá. Proto tolik zla obklopuje člověka na jeho pouti. Pro tu marnost. Přes všechny krásné příběhy o nadsvětí, respektive podstětí je jasné, že každá říše, každý národ, každý kmen si myslí, že právě on skončí trochu slušným způsobem. Je krásné si pročítat texty, které filozofickým způsobem dumají nad existencí, která dle autorů nemá valnějšího významu a veškeré představy o výjimečnosti jednoho nad druhým jsou k smíchu. Jen si říkám, jestli nezachází pánové do příliš velké odevzdanosti až bolestínství.

„Exercises in Futility“ má stejnou stopáž jako „WHTN“ avšak krapet delší skladby a tudíž jich je na novince jen šest. Co říct o hudební náplni desky? Tempo je povětšinou hnané ve středních rychlostech. Nebojí se rozjet to do plných, ale to je jen za odměnu. Album je vystavěné zdánlivě přímočaře s velkým důrazem na hymnické melodie. Omylu si všimne spíše vnímavější posluchač, zbytek se může zmítat v extázi ve vlnách oslavné nálady. Kdo se zaměří na detail, ucítí osten disharmonie, nejednoznačných riffů, opravdu nepříjemné atmosféry, která jde na ruku lyrice. Šest kapitol Cvičení marnosti je vystavěno dle stejného nebo podobného scénáře. Přes svoje slova výše poukazuji na blackmetalovou nahrávku, která není pro každého, byť se zdá, že se zalíbí hlavně jednodušším melodikům. Pokaždé mě zmate začátek závěrečné kapitoly, kde mívám pocit, že poslouchám Anathemu nebo Alcest a ejhle! Vyklube se z ní možná nejsvižnější část desky. Bezesporu je důležité vypíchnout výborný zvuk, což nikoho asi nepřekvapí, stejně tak můžeme poukázat na rytmickou fajnovost a hezky čitelný vokál, kterému porozumíte každé slovo a přitom mu to pěkně drhne.

Je možné nějak smysluplně zhodnotit „Exercises in Futility“ a vynechat osobní rovinu? Bylo by snadné odsoudit kapelu pro opakování se, nulový vývoj, avšak z celé desky číší profesionalita a růst na instrumentální pozici. Kde stagnuje skladatelské umění, tam slyšíte perfekcionismus ve vyjádření vlastních představ. Na druhou stranu není možné udělit hodnocení nejvyšší pro výhrady, jež nejsou z nejbanálnějších. Vysoko nad průměrem ovšem stále zůstáváme. A nyní slovem fanouška – jsem nadšený, novinku si beze zbytku užívám a jsem přesvědčen, že se Mgła nachází v extralize mezi těmi nejlepšími.