Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S touhle cháskou se na našem médiu setkáváme pravidelně a bez okolků musím přiznat, že je máme rádi. Osobně si je sice nepouštím každý den, na to je těch lahůdek všude okolo moc, ale když mám specifickou chuť na výplach potrubí, tak často sáhnu právě po nich. Pravdou taky je, že mezi jejich deskami nemám nějakého preferovaného favorita. Tady vládne momentální rozhodnutí, pohled na obal, nějaká vzpomínka. Je to tak, hudba Misery Index si je velice podobná, kapela je dávno vyprofilovaná, a tak je skoro jedno po čem hmátnu.

U novinky se prvně kochám hezkým obalem z dílny Matta Lombarda a jeho choti. Pro Misery Index jejich první zakázka, ale jejich dílo můžete vidět na Nymphetamine od Cradle Of Filth nebo pár dílech Sarah Jezebel Divy. V našem případě se kumštýř přizpůsobil deathmetalovému zaměření kapely a udělal hezkou koláž, jen rozložit narušenou hlavu a nahlédnout do jejího nitra. Nahrávka sama je jistotou nepřipouštějící žádné námitky. Tady všichni znalci klidně můžou přestat číst a desku si koupit. Avšak pro ty, co všechno dlouho rozebírají a pak o tom stejně dlouho přemýšlí, bych měl pár myšlenek. Minulá řadovka Rituals Of Power byla temná, hutná, jakoby uzavřená do sebe. Jistě, klasičtí Misery Index. Mělo by to být jiné?

Nové album přišlo pod novým vydavatelem (Century Media) a s ním jako by se některé věci posunuly. Ve zvuku slyším větší otevřenost a brilantnější výraz, a i když se nedá říct, že by z desky plál optimismus, tak se poslouchá moc dobře. Misery Index nenásilně a přirozeně pašují směrem k lidem dobrou náladu. Je slyšet spousta dobrých nápadů, ve kterých bují hravost a přetlak možností. Šlapavé riffy střídají hbité upalovačky, jsou ctěny deathmetalové běsy nahlodané grindově zabarveným zpěvem, který je často spíš jen takovým pořváváním do rytmu. V tom se dvojice řvounů poctivě střídá. Nejde si nevšimnout příklonu k silnější melodice, která může být můstkem k většímu zájmu posluchačů. Kytaristé se nedají dvakrát pobízet a jak je to možné rozjíždějí sólíčka, za která by se nemusely stydět slovutné heavymetalové spolky. Hustější, i ty umírněné pasáže jsou stále podpírány brutálním bicím "automatem" Adamem, kterému z těch kopáků musí v dobrém smyslu slova slušně mr.at.  

Najdou se však i slabší místa, jako všude. Omílání notoricky známých a fádních pasáží, které jsou silně zaměnitelné s těmi od současných Kataklysm, to je cesta do prdele. Je to tak okaté a tak zoufale bez nápadu, že skladby jako Rites Of Cruelty nebo Complete Control jsou dokonalou vatou bez chuti i zápachu. Co by člověk v těchto momentech dal za pořádnej smrad... Ale tak to je. V ustálených vodách se jen těžko zrodí album, které by plálo nápaditostí. Miserové sváří svoje díla z ozkoušených materiálů prověřeným způsobem, proto nelze čekat nějakou revoluci. Většině tak bude dál jedno, které album si do přehrávače vloží, ovšem sběratel má opět možnost zbavit se pár kaček.