Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Misery Index / Lock Up - split (7" EP)

Misery Index / Lock Upsplit (7" EP)

Jirka D.10.2.2013
Zdroj: oranžový splatter 7" vinyl (# DDR 553)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Dost jsme si zablbli, zpátky k novince Stevena Wilsona.

Musím si něčím spravit chuť. The Foreshadowing mě ukolíbali téměř k zimnímu spánku a můj pracovní řád na šichtě se s něčím podobným neslučuje. Sedmipalcové splitko Misery Index a Lock Up užívám přesně k tomuhle účelu – rozproudit krev, zahnat únavu a propláchnout tělo trochou čistého metanolu. Neznám ideálnějšího společníka na konec vinylového večera, když hrozí usnutí u dalšího dvanáctipalce.

 

Představovat kapely? Kardinální blbost, kdo nezná, nechť se odporoučí do základní školy a projde si znovu devítiletku. Jejich spojení? To už je podstatně zajímavější! Tenhle sedmipalec vyšel v půlce roku 2011 u tuzemských Damage Done records a to hned ve třech barvách desky, v celkovém nákladu tisíce kousků. V těchhle nihilistických časech nemalá edice...

 

Chrastivá přímočarost Lock Up si nic nezadá s bratrskými Napalm Death a tak i na stranu singlu vecpala tahle all-star čtveřice dva čistě mířené projektily tanečních rytmů a jakostně zabalené energie. Zběsilé výpovědi do dvou minut, po nichž se budete muset znova učesat a posbírat po podlaze zuby a odhozenou důstojnost. Snad ještě uklidnit sousedky, prý vám nějak rachotí pračka. Vedle Lock Up působí Amíci Misery Index civilním a uhlazenějším dojmem, kytary nemají problém střihnout melodickou linku či ze sebe vydat jedno chytlavé sólo, tempo je volnější a sousedkám postupně klesá tlak. „Siberian“ je skladbou celkem dlouhou na poměry stylu i kapely, ale seskládání motivů a kapitol o útrpnosti lidského ducha kdesi v tundře funguje přijatelně.

 

Tady prostě není co vymýšlet, neposlouchám rockovou operu a nesnažím se objet zeměkouli na Cartmanově tříkolce. Tohle splitko se sjíždí účelově a vždy jako bonbónek na závěr. Není ale problém zhltnout celý pytlík. Mňam.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek Martínek / 20.11.12 10:06

Pro mne jednoznačně jeden z top5 favoritů na desku roku 2012. Vyjímečné dílo jednak v diskografii Gojiry jako takové, nadprůměrné v zástupu následovníků. Pravda, není to žádný pokračovatel The Way Of All Flesh. Hodně se povolil plyn (až na vyjímky), je to podstatně více melodické, smazalo to občasnou větší podobnost s Messhugah. Kapela složila obrovské, velké až epické fláky. Je to stále syrové, nervní, roztěkané a jsou tu protirytmy. Hodně přibylo vokálních efektů a zpěvu celkově. Výsledek považuji za naprostou špičku - kapela dospěla v těleso, které umí napsat skvělé, vysoce technické skladby a s úžasným nadhledem je pak zahraje. Ačkoli je to opět silně depresivní deska, cítím v ní radost z hraní a nadhled, jaký jsem z ničeho už delší dobu neslyšel. I proto s recenzí naprosto souhlasím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky