Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Misþyrming - Algleymi

MisþyrmingAlgleymi

Garmfrost12.7.2019
Zdroj: CD 4 panelový digipack, mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Misþyrming si dělají, co chtějí a jsou z toho doslova u vytržení...

Až je mi hloupé začít recenzi nové desky islandských Misþyrming Algleymi povzdechnutím či zamyšlením se nad tím, jak je novinka melodická a jak jsem nepočítal se směrem, kterým se Misþyrming bude ubírat. Stejně jako každý, kdo byl z prvotřídního debutu Söngvar elds og óreiðu u vytržení, i já vyhlížel následovníka s nemalým očekáváním. Z Islandu se stala velmoc s patentem na úspěch. Prakticky každá tamní blackmetalová horda vydala debut a hned se stala hvězdou ranku. Ať už zaslouženou či nikoliv, na rozdíl od Svartidauði, kteří slávu islandské scény mají takříkajíc na svědomí a jejichž hudba patří mezi to nejsvébytnější, co temná scéna nabízí a obdiv světa si bezesporu zaslouží bez diskusí. Nicméně vraťme se k aktuální nahrávce Misþyrming, která rozdělila fans na dva tábory. Jedni je zavrhli, protože islandský black je přece ten zlý a hnusný a druzí si konečně uvědomili, že elitnost islandské scény spočívá nejen v originalitě, ale rovněž v nevyzpytatelnosti.

 

Misþyrming

 

Já se rovněž ušklíbl nad místy dosti chytlavou melodikou Algleymi. Skoro jsem se rozesmál, když jsem si vzpomněl na druhou desku Sinmary, která je rovněž silně atmosférická. Ještě pár takových nečekaných vývojů a s aurou zla, mlhy a zahuhlanosti je amen. Napadlo mě, že si islandské kapely nalákaly ty nejzlejší fans a nyní je fackují příjemnými harmoniemi. Patřím mezi ty, komu ono obskurno imponuje, avšak obdivuji interprety, kteří se nedají zlákat předpoklady a laciným zařazením se do stájí. Misþyrming jsou právě tací. Ostatně, oprostíme-li se od melodií a přívětivosti, zjistíme, že se jedná pouze o masku, pod kterou zuří bouře rozporuplnosti. Melodie mají posluchače nalákat, ale složitost kompoziční mozaiky je zrádná a je třeba se vydat na delší cestu.

 

Pozastavovat se nad jednoznačnou skladatelskou šikovností i instrumentální zdatností, je v případě sestavy Misþyrming zbytečné. Pánové i přes svůj nízký věk stačili ve svých ostatních kapelách (Naðra, Carpe Noctem, Skáphe atd.) vyrůst v umělce, kteří si v klidu mohou dovolit jít vlastní cestou překážka nepřekážka. Když si tyhle souvislosti uvědomíme, není se pak možné divit aktuálnímu rozpoložení Misþyrming. Člověk ani nemusí být kdoví jak trpělivý, aby si nevšiml růstu nahrávky a jejího rozkvétání. Ta není ani přehnaně složitá. Naopak, řekl bych, že je příjemná na poslech. Ta příjemnost je cestou k podstatě desky. Rockové postupy neshazují blackovou náturu a naopak. Deska je pestrá i rytmicky. Blasty se mění v hravou hru s přechody a činely. Nechci a ani nebudu se zaobírat detaily, co kdy a kde se hraje. Algleymi je natolik rafinovanou deskou, že chytíte-li se jednoho nástroje, ostatní vaši pozornost nenechají na pokoji. Mezi stavebním kamenem nahrávky nechybí ani disonantní bestialita debutu, ale uslyší ji pouze ten, kdo se nedá odradit zhoubnými nánosy éterických trylků.

 

 

Moje první procitnutí vyprovokovala instrumentální Hælið ohromující silou starého pohanství a nekryté krásy. Druhé procitnutí mi způsobila předposlední Alsæla, kdy jsem si uvědomil, že z této pasti jen tak neuniknu. Skladba sviští, melodie sólové kytary se do vás zarývají, stejně jako slova D. G.

 

Ó, góði Guð, mér líður svo vel

og ég vil meira, já, meira!

 

Ej, to je krásně na světě! Ne vážně, moc radosti mi Algleymi přineslo a doufám, že ještě dlouho přinášet bude. Kdyby přišlo druhé zlo jako Söngvar elds og óreiðu, asi bych se nezlobil a užil si ho, ale že Misþyrming narostou taková křídla, jsem tedy nečekal a je to skvělý pocit! Rád se nechávám překvapovat a ještě víc rád nechávám taková díla působit na svoji představivost. Té moji pomohly nejen texty, ale jednoduchý, leč silný motiv obálky. Vím, jsem snílkem, co se bez problému dostane na Měsíc nebo na mořské dno, ale Algleymi se to podaří i s mnohem přízemějším myšlením. Misþyrming hrají black metal nové generace se vším všudy, ale myslím, že osloví i nejednoho otevřenějšího dědka jako jsem já.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bubakh / 21.2.20 21:34odpovědět

Je to melodické ale i tak 100%

Lomikar / 12.7.19 10:36odpovědět

O tomhle albu si ještě promluvíme na konci školního roku. Top.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky