Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Davea Wyndorfa osobně považuji za takového Lemmyho Kilmistera stoner rocku, ať už se podobají svou nezlomnou vůlí pouštět se do dalších a dalších rock´n´rollových dobrodružství, životním stylem nebo charismatem, díky němuž dokáží pouhým mrknutím oka ovládat davy svých věrných. Těžko budete hledat lepšího praktikanta otřepaného sex, drugs, rock´n´roll, i když v posledních pár letech to Dave s veselými pilulkami přeci jen omezil. Inu, ani takový král stoner rocku není nesmrtelný.

Absence halucinogenních létacích povzbuzovadel ovšem na výsledném soundu Monster Magnet zaplaťpánbů není ani v nejmenším znát. Podle mě by Dave dokázal i z posledního alba Britney Spears vykouzlit špínou a psychedelií nasáklý opus, nad jehož velikostí by se dlouhá léta skláněli zarostlí rockeři drsní jak desítka šmirglpapír. Pění chvály na desky Magnetů tak trochu hraničí s nošením padlých borovic do Boubínského pralesa, ale což, dobré hudby není nikdy dost a té z pera černovlasého démona obzvlášť. 

Převratné stylové změny se ani tentokrát nekonají, což není zrovna žádné velké překvapení, ale o nějaké strnulosti se také hovořit nedá. Stejně jako všechny předchozí nahrávky se i Mastermind svým způsobem odlišuje od ostatních počinů MM. Oproti poslednímu záseku 4-Way Diablo z roku 2007 se nálada hlavního tahouna a skladatele posunula od častých space výletů prošpikovaných přímočarými vypalovačkami směrem k pomalejším a zatěžkaným valivým tempům, které dávají vyniknout precizní kytarové hře Phila Caivana a Eda Mundella, dlouholetého Daveova parťáka, který bohužel koncem minulého roku kapelu opustil. Takové šlehy, jako Dig That Hole, titulní Mastermind nebo Gods And Punks znějí vskutku skvostně a jednoznačně dávají na srozuměnou, s kým máme tu čest. I když v celkovém kontextu působí deska setsakramentsky hutně a nekompromisně, Dave ani tentokrát nezapomíná na vzdušnější, hravější chvilky, jako v 100 Million Miles nebo závěrečné All Outta Nothin´.

Žádný jasný hit, který by byl schopen okupovat příčky komerčních hitparád ovšem nehledejte, proč taky, období přelomu milénia, kdy se Magneti hřáli na samém Olympu popularity se již nikdy nevrátí, ale ani tak není, proč truchlit, kvalitka si vždy cestu najde i bez pomoci všemožných šášulů z MTV a podobných teleshopingových kanálů. Mastermind funguje vítečně jako celek, jednotlivé tracky na sebe přirozeně navazují a teprve dohromady disponují tou pravou zničující silou, proto rozpitvávat každý z nich znamená jen zbytečné plýtvání drahocenným časem čtenářovým, který by ho jinak mohl smysluplněji trávit jejich soustředěným poslechem, a věřte, že si vaši pozornost jednoznačně zaslouží.