Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monster Magnet - Mastermind

Monster MagnetMastermind

David3.2.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Raveland X 2508
VERDIKT: Z Mastermind je na kilometry daleko cítit energie, zápal a oprávněné sebevědomí. Další výborné album obohacující již tak našlapanou diskografii MM, hluboce smekám...

Davea Wyndorfa osobně považuji za takového Lemmyho Kilmistera stoner rocku, ať už se podobají svou nezlomnou vůlí pouštět se do dalších a dalších rock´n´rollových dobrodružství, životním stylem nebo charismatem, díky němuž dokáží pouhým mrknutím oka ovládat davy svých věrných. Těžko budete hledat lepšího praktikanta otřepaného sex, drugs, rock´n´roll, i když v posledních pár letech to Dave s veselými pilulkami přeci jen omezil. Inu, ani takový král stoner rocku není nesmrtelný.


Absence halucinogenních létacích povzbuzovadel ovšem na výsledném soundu Monster Magnet zaplaťpánbů není ani v nejmenším znát. Podle mě by Dave dokázal i z posledního alba Britney Spears vykouzlit špínou a psychedelií nasáklý opus, nad jehož velikostí by se dlouhá léta skláněli zarostlí rockeři drsní jak desítka šmirglpapír. Pění chvály na desky Magnetů tak trochu hraničí s nošením padlých borovic do Boubínského pralesa, ale což, dobré hudby není nikdy dost a té z pera černovlasého démona obzvlášť. 

 

Převratné stylové změny se ani tentokrát nekonají, což není zrovna žádné velké překvapení, ale o nějaké strnulosti se také hovořit nedá. Stejně jako všechny předchozí nahrávky se i Mastermind svým způsobem odlišuje od ostatních počinů MM. Oproti poslednímu záseku 4-Way Diablo z roku 2007 se nálada hlavního tahouna a skladatele posunula od častých space výletů prošpikovaných přímočarými vypalovačkami směrem k pomalejším a zatěžkaným valivým tempům, které dávají vyniknout precizní kytarové hře Phila Caivana a Eda Mundella, dlouholetého Daveova parťáka, který bohužel koncem minulého roku kapelu opustil. Takové šlehy, jako Dig That Hole, titulní Mastermind nebo Gods And Punks znějí vskutku skvostně a jednoznačně dávají na srozuměnou, s kým máme tu čest. I když v celkovém kontextu působí deska setsakramentsky hutně a nekompromisně, Dave ani tentokrát nezapomíná na vzdušnější, hravější chvilky, jako v 100 Million Miles nebo závěrečné All Outta Nothin´.

 

Žádný jasný hit, který by byl schopen okupovat příčky komerčních hitparád ovšem nehledejte, proč taky, období přelomu milénia, kdy se Magneti hřáli na samém Olympu popularity se již nikdy nevrátí, ale ani tak není, proč truchlit, kvalitka si vždy cestu najde i bez pomoci všemožných šášulů z MTV a podobných teleshopingových kanálů. Mastermind funguje vítečně jako celek, jednotlivé tracky na sebe přirozeně navazují a teprve dohromady disponují tou pravou zničující silou, proto rozpitvávat každý z nich znamená jen zbytečné plýtvání drahocenným časem čtenářovým, který by ho jinak mohl smysluplněji trávit jejich soustředěným poslechem, a věřte, že si vaši pozornost jednoznačně zaslouží.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky