Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monster Magnet - Mindfucker

Monster MagnetMindfucker

Jirka D.8.5.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Stárnoucí Monster Magnet se vzpírají přírodě a vydávají překvapivě svěží a nabitou desku. Mindfucker jako překvapení jarní sezóny!

Možná je to v tom, že Monster Magnet a Dave Wyndorf už nepatří k nejmladším, možná to taky bude v tom, že předchozí deska Last Patrol (2013) se z mého pohledu nijak zvlášť nepovedla a bylo potřeba najít nový elán. Možná to ale bylo něco úplně jiného, co posunulo novou řadovku zatím na rekordní proluku mezi dvěma deskami, která se ve výsledku vyšplhala na čtyři a půl roku. Nicméně pokud má síla novinkového alba původ právě v tomhle, za sebe říkám jednoznačně, že jsem si počkal rád. Mindfucker je totiž jízda.

 

Monster Magnet band

 

Ať už se to komu líbí nebo ne, pro mě by MM měli být předobrazem kvalitně zmáknutého stoner rockového skoro mainstreamu (fakt tím nemyslím nic ošklivého), kterému nechybí drajv, který je dostatečným způsobem zábavný, přiměřeně ujetý, sem tam prošpikovaný klasickými klišé kožených kalhot, děvkami a deliriem tremens. Aktuálně vše v kontextu přísně předvídavé doby zahrané na jistotu, která plní jasně definovaná přání jasně definovaného fanouška. Iluze rebelství, ale iluze krásná, opojná a stejně tak nereálná.

 

Mindfucker hned zpočátku nastoluje laťku skvěle poskládaných rockových pecek s typickým Wyndorfovým hlasem, které vychází ze střízlivějšího období kapely, řekněme od Monolithic Baby! (2004) a dál. Nádech psychedelického rauše raných dob se skladbami táhne spíš jen jako stín, lehce je protahuje a halí skvělou atmosférou, než že by hrál první housle a dominoval. Nic takového. Zpomaluje se až s příchodem páté Drowning, do té doby deska šlape až překvapivě energicky a samozřejmě, jakoby Wyndorf chytl nevím už kolikátý dech a jel tak, že ho nikdo nezastaví. I’m God! řve v refrénu čtvrté skladby a řeknu vám jedno - v ten moment jsem ochoten mu to věřit. Naprosto.

 

 

Ejection symbolizuje tuhle desku jako zcela přirozeně složenou rockovou radost, u níž nemáte vůbec pocit, že by něco drhlo, něco nefungovalo nebo do sebe nezapadalo. Skvělý spád, rytmická svěžest a s prstem v nose složená přehlídka té nejlepší rockové zábavy, která i přesto není určená pro všechny, kdo jdou náhodou kolem. A nejlepší na tom je, že ani u této skladby to nekončí a hned následná, pro mě jedna z nejlepších Want Some pokračuje přesně v tomhle nevyčerpatelném duchu. Je úžasné, jak tohle album s přibývajícím časem vůbec nepolevuje a neustále baví, vynucuje si pozornost a přidává další a další výborné skladby. Marně přemýšlím, kdy se Wyndorf předvedl v takové formě.

 

Album poslední měsíc dva poslouchám vlastně pořád a namísto přejedení se dostavuje pravý opak - jednotlivé skladby vystupují ve zcela jasných obrysech, stávají se jednoznačně identifikovatelné, silné samy za sebe a současně tvořící kompaktní desku plnou až po okraj. Nenacházím slabá místa, protože ani zatím nezmíněný závěrečný trojlístek Brainwashed - All Day Midnight - When the Hammer Comes Down nijak neslevuje z požadavků na skvěle složené skladby.

 

Monster Magnet se ve výsledku představují jako stále živá a hlavně živoucí kapela, která se rozhodla netěžit z podstaty, ale raději složit a vydat výbornou desku. Tu díky jejímu obsahu nemám vůbec ambice srovnávat s historií, nezajímají mě ani diskuze nad tím, jestli raději Moster Magnet psychedeličtější nebo rock’n’rollovější. Mindfucker funguje sama o sobě, bez ohledu na čas vydání ani společenské podmínky - prostě proto, že nějak takhle má vypadat dobrá rocková deska.  

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Antony / 24.6.18 19:52odpovědět

Otravná vyčpělá blbost. Nevěřím jim to. Název Mindfucker odpovídá.

Taron / 9.10.18 13:28odpovědět

Vyčpělá?! No ty budeš debílek! Tomu taky odpovídá tvůj koment, je vidět že o Monster magnet nevíš zhola nic!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky