Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Krom ropy se v Saudské Arábii těží i černý kov. Tento produkt je však neobvyklého formátu. Jeho kvalita je vcelku ceněná a řekl bych i nepříliš tradiční. U nás v Evropě má takovou exotičnou vůni, už vzhledem k faktu, že dávky přísunu nebývají pravidelné a spíše nahodilé. Osobně jsem si vyhlédl originálního výrobce Al-Namrood, na kterého je vždy spoleh. Ještě se nestalo, že by zklamal. Oficiálně by měla větší zásilka dorazit až začátkem roku 2012, ovšem úlomky už jsou k mání nyní. Název dodávky ponese jméno Kitab Al-Awthan. Pro sběratele neobvyklého větvení tohoto nerostu, bude tato várka jistě lahůdkou a velkým potěšením.

Tak a teď vážně. Je to již třetí dlouhohrající dedska, se kterou se může pyšnit arabské těleso Al-Namrood. Na kontě ještě mají malé EP a jeden split. Vyznačují se řízným black metalem notně kořeněným orientálními vlivy. Však není divu, vzhledem k původu. Nutno říci, že tento orientální black metal, opravdu nemá obdoby, alespoň já si nic podobného nevybavuji. Na světlo denní vykoukl zárodek této skupiny vcelku nedávno, konkrétněji v roce 2008. Ale své jméno za toto krátké údobí získala celkem hřmotné. Alespoň v rámci žánru. Přibližme si tedy, čím nás tato kapelka v lednu poctí.

Sice se jedná o dosud nejkratší řadovou desku, ale i tak je její obsah velmi silný a působivý. Tím nejkratší chci říct čtyřicet sedm minut a nějaký ty drobný. Minulé desky měly bez mála hodinu. Nejen čas, ale i počet písní se malinko zmenšil, tvoří jej číslice 9. To jsou možná jediná negativa, která bych albu vytkl. Hudebně se setkáváme s malinkou odlišností od ostatních počinů. Nyní se autoři více věnovali folklorní-orientální stránce. Když jsem poslouchal předchozí výbornou desku Estorat Taghoot, kde oproti debutu Astfhl Al Tha’r orientálnosti ubylo, byl jsem lehce zklamaný a bál jsem se, že kapela od svého tradičního folkloru zcela upustí. Na novém albu se tyto obavy zcela vytratily. Ovšem nemohu říct, že desce dominují a převládají. Stále zde funguje jakási symbióza mezi black metalem a orientem. Z hudby tak více dýchá země původu v čele s písečnou bouří. 

Zvuk mě malinko zaskočil, zejména díky bicím, které mi evokují nasamplování místo živé soupravy, ačkoliv ji kapela vždy používala. I tak jsem ale schopen tento malý nešvar překousnout a vyznat lepší hodnocení. Přeci jen po strhující plejádě black metalových riffů a divoké jízdy této hudby jsem ochoten přimhouřit oko. Konec konců člověk se do útrob této nahrávky natolik vžije, že ošemetný tón bicích se slije a brzy přestane výrazně dráždit. Co se řemeslnosti týče, práce je odvedena vskutku výborně. Konstrukce skladeb není obyčejná a ani příliš čičarádní. Al-Namrood si skvěle pohrávají s jednotlivými partiemi a je vidět, že si ve studiu dali skutečně záležet, aby ten který tón vyšel tak, jak má. Rozvrh odlehčené folklornosti a nesmiřitelné blackovosti je uspořádán tak, aby se výrazně nepřebíjel a nezajídal. V okamžiku, kdy si řeknete „dost, to už stačí“, píseň stočí své kormidlo do patřičných ploch a nálad. Momenty stereotypu a nudy tedy nepřicházejí. Opravdu pestré dílo. Vše však má svůj čas a nemohu naplno říct, že album lze dokonale znát hned po první kontaktu. Poslechů je třeba učinit vícero, aby se vytěsnil únik potřebných detailů k hromadnému úsudku o desce. Už teď se těším na další počin Arabů Al-Namrood.