Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nikdy jsem nechápal neustálé připominání dávného účinkování slavného Jonase Renkseho v October Tide. Ano, jeho vklad je, respektive kdysi byl, obrovský. Vždyť spolu s Fredrikem Norrmanem první desky nahráli sami. Jenže po dlouhé pauze zůstal Fredrik sám obklopený komplet novou sestavou a dá se říct, že notně odlišným soundem. Ano, tu starou Katatonii uslyší nejen šťoura kritická. Osobně to beru jako výraz rukopisu člověka, který Katatonii spoluzakládal, tedy definoval. Dvacet let uteklo jako voda a Katatonia je svým kořenům vzdálená víc než October Tide svým. Ti zůstávají metalovou kapelou, která má stále co říct, a není jen nostalgickou připomínkou zašlých časů. Je to skupina, co stojí oběma nohama v současnost, hřmí bolestné vize death doomovým stylem s velice razantní rytmikou a zároveň koření svůj sound devadesátkovým fluidem.

„Winged Waltz“ zdobí jednoduchý obrázek s cikádou, kterou pak sleduji při poslechu okřídleného valčíku, jak se třepetá zachycená v čase. Což chápu velice symbolicky s ohledem na vývoj kapely. Sympatická změna nastala na postu bicích nástrojů. Najednou opravdu jakoby narostla October Tide křídla a oni tak vzlétli. Jocke Wallgrena mám rád pro jeho výbornou hru ve Valkyrja. Nyní hraje v naprosto odlišných, zachmuřených October Tide a působí naprosto přirozeně. Ptáte se, zda se dočkáte blast beatů? Ne. Jocke je výborným muzikantem, který svou černou krev necpe za každou cenu všude, kam přijde. Ale přesto je jeho hra dynamická, plná rytmických zvratů, přechodů a dodává October Tide drtivý spodek. Spolu s bratrem šéfa Fredrika, basákem Mattiasem Norrmanem tvoří skvělý tandem.

Měl jsem obavy, zda se nevytratí doomová stopa, když je v sestavě tolik extrémistů, v čele se řvounem Alexem Högbomem, jehož hlas zdobí např. Centinex. Fredrik je evidentně krutovládcem s jasnou vizí a svoji hudbu nenechá vyvanout. Byť je novinka energická a místy i vcelku tvrdá, zůstává hlavním výrazivem melancholie, deprese a EMOCE. Silné melodie, jaké jsem v tvorbě October Tide doposud nezaregistroval, táhnou festovní kila a atmosférické vyhrávky. Nad nimi se vznáší se v krásných harmoniích druhá kytara v sólech nad basou, ta se ráda osamostatní. Proplétající kytary dávají vystihnout technický um tvůrců spojený s citlivým přístupem jak ke stavbě skladby (dramatičnost písní je občas obdivuhodná), tak celé desky. Stopáž a počet skladeb jsou stejné jako u předchozí nahrávky „Tunnel of No Light“, tedy cca padesát minut v osmi položkách. Až mě zamrzí, jak to všechno uteče. Nenajdete zde vyložený hit, který by zastínil ostatní. Nahrávka je to vyvážená od začátku do konce. „Swarm“ uvede posluchače nástupem až My Dying Bride stylem, který se záhy rozjede valivým dechem s podmanivou melodií a naléhavým melodickým řevem. Pak se už nezastavíte. Může se při prvních posleších stát, že vám některá místa budou znít hluše. Ale garantuji vám, že právě ta místa, která jsou na první dojem šedivá, jsou ta, pro která se budete k okřídlenému tanci vracet.

Svět se nezboří, když „Winged Waltz“ neuslyšíte. Ale vězte, že přijdete o parádní sbírku death doomu, který není pouhou retro připomínkou zašlé slávy tohoto žánru. October Tide mají kořeny v devadesátkách, nezní unaveně, ale hypnoticky úchvatně a kupodivu i současně. Nebojím se říct, že toto je nejlepší nahrávka October Tide. Po prvé nemám žádných výhrad. Po prvé se nenudím, ale nadšeně řvu zahrabán v rakvi z listopadu. Je jaro, ale listí z hřbitova zůstává stále žluté a červené a smrdí rozkladem…