|
|
||||||||||
Po vydání minulého dvojalba „Alpha Noir / Omega White“ jsem si kladl otázku, zda chce Moonspell zůstat rozdvojený i nadále a kudy se vůbec bude ubírat. Tipoval jsem tu agresivnější stezku. Vášeň pro extrémní metal na „Memorial“ nebo „Under Satanæ“ vygradoval s „Alpha Noir“ a melodiím jsme mohli už jen nostalgicky mávat na rozloučenou. Proto jsem nyní překvapeně výskl nadšením, když se díky „Extinct“ opět objevily na svém místě. Abychom si rozuměli, většinou mám rád extrémnější spolky, ale u Moonspell mě to tlačení se do randálu nesedělo. Ano, směr „Omega White“ je cesta, po kterém se nyní Moonspell vydali. Oprášili čisté zpěvy, zjemnili kytary, ale zachovali pevný spodek, tudíž se „Extinct“ nestalo vyměklým balastem. Aby ne, když se nahrávalo ve věhlasném Fascination Street studios pod dohledem Jense Bogrena.
Když hovořím o „Omega White“ směru, mám na mysli jejich příklon ke gotickému rocku, větší přímočarosti a nádherným zpěvům. Nebudeme si nalhávat, ale záleží na Fernandovi, jak bude Moonspell vypadat. Buď album nařve, nebo nazpívá. Řvát neumí, nedá se to poslouchat. Na „Extinct“ je řevů minimum, největší prostor zde dostaly právě barytonové zpívánky. V nich se neoklešťuje jediným typem zpěvu, ale provede nás gahanovským, eldritchovským či steelovským světem. Myšleno v typicky originálním balení. Díky blízkovýchodním melodickým motivům a hostí se i Fernando místy staví do role jakéhosi muezzina. Ptáte se, zda je album ještě vůbec nějakým způsobem temné? Temný je v každém případě obal a celý booklet. Seth tentokrát předvedl mistrovské dílo a ani v domovských Septicflesh se tak nevyřádil. Všechny ty amputované končetiny a mrtvolná ženština vás bez milosti vtáhne do děje a jestliže jste chtěli dělat při poslechu i něco jiného, zapomenete na to. Fernandovi je skvěle rozumět, ale přece jen je dobré mít texty i s obrázky před sebou. Pak je dojem celistvý.
Pozoruhodná je podmanivá děsivost skladeb. Jakkoliv jsou prakticky popově laděné, mají v sobě podivnou umrlost, neklid a právě temnotu. Ne temnotu blackmetalových zlolajností. Temnotu mysli. Jako schizofrenní protiklad pak funguje vášnivá nálada celku. Cítím z každého nadechnutí radost a pozitivní energii. Je znát, že kapelu baví hrát. Miluje to. Alespoň tak na mě působí.
Album má deset skladeb a trvá pouhou tři čtvrtě hodinku. Není zde ani náznak experimentu, úhybných manévrů. Přímočaře se sviští k posledním dvěma skladbám, které naopak jsou ryzími experimenty. Tolik k prvnímu poslechu. Až pak si všimnete, co všechno narvali do skladeb. Jak jsou aranžérsky rafinované. Není to jen přítomností zajímavých hostí jak na zpěvy, tak třeba na bouzaoukitaru nebo angažování Jona Phippse k orchestrálním pasážím. Každý má svůj nástroj zmáknutý a ví, co s ním dokáže za kouzla. Mnohé kapely, které najedou na melodickou vlnu, zprimitivní a sází na první dobrou. Scénář „Extinct“ vás prvně očaruje svou nádherou a přístupností a až pak ukáže Moonspell jako umělce, kteří si rádi hrají. Deska je doslova zahlcena hity. Nebudu se zde vypisovat, kterak se Moonspell vrací do období toho a toho. Kdo si novinku poslechne, pozná, že se může zdát, že jsou Moonspell zpět u „Darkness and Hope“ a jemu podobných. Ne! Orchestrace, blízkovýchodní lidové melodie, pozitivní vlny nebo tajemná elektronika v „The Future of Dark“ činí z „Extinct“ album odlišné od všeho, co v minulosti předvedli.
Za vyzdvihnutí stojí i bonusový materiál z limitované edice. Právě darkwave remix „The Future of Dark“ nazvaný „The Past is Darker“ ukazuje, že je stále nutné s Moonspell počítat coby se žánrovou veličinou, která se neoklešťuje žádnými mantinely. Je nádherné vidět skupinu i po dvaceti letech v pohybu. Je lehké zabřednout do jisté stáje, ale riskovat další a další odsouzení chce velký kus odvahy.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Satanoah / 3.12.16 12:06odpovědět
Pro mě se tahle deska rychle ohrála.Moonspell mám nejraději surové .Fernandův řev mě dostává do kolen.Proto si myslím,že naopak jsou nejlepší v albech tvrších.Unikát a nejlepši album Memorial,živočišné album.Byla to metalová deska roku,ne nadarmo.A následný Night Eternal už více opracovaný diamant,také skvost. Extinct mě až tak nebaví.Za mě 60%.
Milosh / 11.4.15 15:14odpovědět
Prakticky žádná deska Moonspell se mně nelíbí. Až tahle. Mám rád tvrdší styl než Moonspell, ale tady nemám výhrad. Pěkný melodie, zajímavý podtón a opravdu promakaný skladby. A je mi úplně fuk, jestli je to pop nebo co.
Garmfrost / 7.4.15 12:28odpovědět
Řvát Fernando umí, ale tím hlasem nezpívá. A tohle nemyslím, že je otázkou vkusu. Ten jeden tón je fakt. :) Ale že se někomu líbí, nevyvracím. Každému jeho jest. Popové vlivy vidím ve stavbě skladby. Kdy výrazný refrén převyšuje zbytek songu. Myšleno ovšem z nadsázkou. Pro popíkáře je to samozřejmě nepřístupný randál.
Ruadek / 7.4.15 9:04odpovědět
Deska překvapivá, která je skutečně promakanější, než by se mohlo zdát. S Moonspell jsme se míjeli už delší dobu, tohle je nakoplo zpátky. Kapela i nadále tažená Fernandovým charismatem, u které není od věci si jeho zpěv vyškrtnout a chvíli se soustředit jen na projev čistě instrumentální - Moonspell se postupem času vyhráli do fenomenální úrovně. Nemusí experimentovat, aby udělali výbornou desku. Nemusí brutálně řezat, aby to bylo temné a nemusí zpopovatět, aby jste to dlouho nedostali z hlavy. 80%
Mirek M / 7.4.15 8:19odpovědět
Nejvíc mě tedy zaujal názor, že Fernando neumí řvát a jeho řev se dokonce nedá poslouchat, s čímž naprosto radikálně nesouhlasím. Já ho považuji za naprosto unikátní a Fernandovo pěvecké charisma vyzařuje ve velké míře i z něj. A přehání se to poněkud i s tou popovostí. Pro drtivou většinu popíkařů je tohle samozřejmě ultrabrutál metál a ani já tam neslyším nějak výrazné popové vlivy. Jinak v podstatě souhlasím a bodoval bych stejně...
Label:Napalm Records
Vydáno:Březen 2015
Žánr:dark metal
Miguel Gaspar - bicí
Pedro Paixão - klávesy, kytary
Fernando Ribeiro - zpěvy
Ricardo Amorim - kytary, klávesy
Aires Pereira - baskytara
1. Until We Are No More (Breathe)
2. Medusalem
3. Funeral Bloom
4. Domina
5. La Baphomette
6. The Last of Us
7. A Dying Breed
8. Malignia
9. Extinct
10. The Future Is Dark
Moonspell
Hermitage
Moonspell
Alpha Noir / Omega White
Moonspell
The Butterfly Effect
Cryptoriana World Tour 2018
19.1.18, Ostrava, Garage Club
Vladivojsko
Hořící hlavy
Mizmor
Cairn
Centinex
Death in Pieces
Falls of Rauros
Vigilance Perennial
Pitbulls in the Nursery
Equanimity
The Dillinger Escape Plan
One of Us Is the Killer
Disbelief
Protected Hell
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.