Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Polští nihilisté osvěžili můj zatemnělý přívod povadlé chytrosti do oblasti mozkové již před drahně léty, kdy pronesli světu laskavou větu "Piekło.Labirynty.Diabły", zasedli do podzemní putyky a poručili si cosi ohnivé vody. Tam, kde dravec z obalu hodlal svým zobanem natřepat něco černé tmy do nastražených uší, se opravdu zdálo, že tento projekt má na to, aby provětral místy zvětralou černozem a dal tak svou neotřelostí na vědomí, že tudy by to šlo. A to se bavíme o poměrně předvídatelném směru, kterým se tehdy MOROWE prezentovali. V místech, kde se zvedal ostrý vítr a nebyl čas viklat v jeho mrazivých kázáních vlastní soušku, přišel čas na drobnou avantgardní árii poznamenanou vlivem Ved Buens Ende či strojničinou načichlý rif. Celkově byla předchozí nahrávka, i přes svůj zřejmý pokus o co nejoriginálnější pojetí, tak trochu svázaná svody druhých. Dnes jsou MOROWE společně s novinkou "S" o notný kus dál. Obklopila je samota, která - zdá se - vyrostla do pevné výšky, neboť za ni není vidět. Ano, jejím autor je Nihil, říkejte mu tak právem.

MOROWE zkušeně využívají své přednosti, kdy dál rozvádějí snahu o vlastní pohled na to, co bylo kdysi černé jak uhel. Dnes jsou zkrátka o dost samostatnější a dokáží se více orientovat ve svém vlastním oparu, odkud začíná být příliš daleko k ostatním. Celkově se dá říci, že novinka je méně útočnější než postarší pekelné tancování nad temným labyrintem, ovšem z jeho temnoty neubrali Poláci ani uhlík. V čem je jejich novinka přímo nedostižná, je její prvotní pocit obyčejnosti, či snad pokus o spojení na první poslech nespojitelných prvků, které zacílí do hlavy jen málo průzkumných vrtů a dál se tváří tak nějak obyčejně. Pravda však leží jen kousek vedle. Dílo po určité chvíli rozkvete do těžce zapáchající podoby, kdy se jednotlivé pochody najednou zdají zcela neodkladné a důrazně si žádají další pozornosti.

Polákům se povedl husarský kousek. Jdou si ve svých vlastních stopách, ale jejich pohledy jsou zabořené přímo do země a netváří se přitom nadutě, abychom podlehli jejich falešné výjmečnosti. Tahle nahrávka není výjmečnou, ale velmi chytrou variací na post-black metalový odkaz, který je leckdy obnošený jako nevalný úbor dívek srocených kolem silnic. MOROWE neomračují, ale rostou a to je mnohem důležitější, než kdyby nikam nespěli. A pokud dočkáte času a necháte se vtáhnout do jejich nového pohledu dravce, budete svědky propracované těžké hmoty, která na jednu stranu rezignuje na cokoli typicky black metalového a tou druhou to dál bezmezně ctí. Temnota je věčná.

Je pravdou, že mé hodnocení se od minulé zastávky nikterak neliší, ale také je pravda, že tehdy byla má očekávaní pramalá a ke dnešku se dají rovnat jen těžko. MOROWE si tlačí svou podzemní káru hodně zaníceně a dali světu jedno z nejlepších alb čerpající z black metalových kalů, které je nutno vidět dnešním pohledem střízlivého misantropa třídícího své myšlenky daleko od týmových hráčů a soustavného tmelení kolektivů. Stay alone!