Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Doba je dynamická a nahrává nečekaným momentům. Jedním z nich bylo ožití formace Mr. Bungle. Fištróni Patton, Spruance a Dunn přibrali mistry oboru – Lombardo, Scott Ian a rozhodli se znovu namastit 34 let staré demo. Proč ne. Spolupráce Pattona a Lombarda už proběhla pod značkou Fantomas a nedávno přinesla navíc fantastické debutové album projektu (kapely) Dead Cross. Proč tedy tuto kvalitativně výbornou kooperaci nepřenést i dál, do dalších projektů.

Zběsilé oldschoolové osmdesátky od prvních taktů The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo mají úsvit. Naivní rychlostní dobové riffy, nadhled a nadsázka tolik typické pro Mucky Pup, Green Jelly, Suicidal Tendencies a odvázané Anthrax. Chlapi nemají problém shrnout celou osmdesátkovou thrashmetalovou scénu do tří minut a slovníkově ji popsat a katalogizovat. Většina materiálu neoslňuje ničím převratným stylotvorným, to je fakt této nahrávky. Takto se líhnul thrash metal bez mantinelů z výchozího ryzího vzorce. Při poslechu metám pohybové kreace a smekám v jednom taktu. Když už mám dojem, že jen kolovrátkují a skladbu natahují, dostanu záhlavec v podobě rafinovaného riffu, melodie, nebo štěkavou upomínku páně Pattona.

Cover skladba S.O.D. - Hypocrites / Habla Español o muere jasně dává najevo, jaký thrash tito páni mají rádi. Nadsázka a prča. Tolik typické pro Billyho Milana, respektive staré Anthrax. Každá sranda však jednou skončí a thrash ve vysokých obrátkách, podaný mistry, vše smete. Zůstává jen čistá zem, čekající na nové obdělávače, nebo obyčejné uctívače minulosti. Zběsilost na plný plyn je dalším synonymem nahrávky, která musí těšit nejedno starého ošlehaného posluchačského veterána. Ale není to jednoduchý popis. Pod povrchem vše rafinovaně kolísá, byť ve výsledku skladby vyznívají spíše obyčejně. Chce to zvýšit úsilí a najít si hudební finesy osobně. Tancuje se v rychlém tempu, a když se v delších skladbách dostavuje pocit nudy, zavelí zkušenosti tvůrců a vloží do hry spoustu poťouchlých zapamatovatelných háčků.

Dochází i k čelním střetům starých Anthrax s Faith No More. Aby toho chvatu nebylo málo, vše stvrdí Loss for Words od starých Corrosion of Conformity, dalších to průkopníků crossoveru. Album je všemocné, zpočátku máte pocit, že posloucháte staré Megadeth, vzápětí se to přesype do vichřice a neřízeného vpádu potrhlostí. Místy dojde k nudě, kterou starý thrash často trpí a nevyhýbá se to ani přehrávce prastarého dema polozapomenutého souboru. Přesto pozitivní okamžiky a dojmy převažují nad zbytečností. Naštěstí materiál má čím promlouvat dodnes.