Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pistolníci Tornado Kid. Nejsem si úplně jistý, jestli tenhle název kapely (nehledě pak k názvu desky) vyžaduje nějaký komentář a moc nerad bych snahou o něco takového sklouzával do intelektuálních hloubek. Uzavřeme tuhle kapitolu prostě hned zkraje tím, že Rusko je země netušených možností a všechny ostatní úvahy si nechme pro sebe. Pochopit některé myšlenkové pochody dá práci.

Tak tihle pistolníci z Petrohradu - je jich celkem pět - po čtyřech letech fungování a třech deskách kategorie EP přichází s plnohodnotným debutem, pokud tedy považujeme bandcamp za plnohodnotný způsob vydání. Mimochodem z těch třech EP zmíním a doporučím to druhé - Surrounded States of America - na němž se nachází cover verze věcí od Marilyna Mansona, GG Allina a Hanka Williamse. Ani ne tak pro jejich provedení (škoda mluvit), jako spíš pro dokreslení celkového rámce, z něhož tahle kapela vychází a co všechno pak můžete hledat v jejich zvuku.

Tedy muziku ovlivněnou americkou scénou (co to je?) a minimálně tematicky divokým západem, pivem a snahou dělat zábavu. V první skladbě se zpívá whiskey, beer and cigaret / are the best things I ever had (nebo něco v tom smyslu) a každému je asi jasné, jakým směrem by mohly směřovat další úvahy recenze. Tak směřujte.

Bez ironie musím kapele přiznat jedno - nastavený cíl hudby pro zábavu se jí daří plnit poměrně slušně. Jejich muzika má drajv, jaký si myslím, že by podobná muzika mít měla. Skladatelsky na tom nejsou vůbec špatně, pokud se tedy spokojíme s jasnou rock’n’rollovou strukturou písniček, zapamatovatelnými refrény a jejich dostatečným opakováním natolik, že výsledek přirozeně vyústí v hromadné štěstí. Celé to stojí na úplně stejných základech jako punk-rocková scéna, jen kytary ladí do větších hloubek a hoblují metalovější zvuk. Groove především. K tomu nějaké ty pózy, pár odřených kytar a je to. Někde tady si zkuste dosadit vámi oblíbené metalové, pivem načichlé spolky, ke kterým se dalo přirovnávat, protože za sebe přiznávám, že v této scéně se moc neorientuju.

Problémy se ale najdou a vyplývají na povrch poměrně rychle. Prvním je drasticky přehulený zvuk, který má nejspíš podtrhovat celé to nasazení a posluchače smést jak přívalová vlna báječného zážitku. Jde opět o jednu z kapel řídící se heslem „když nejsme lepší než ten ti druzí, tak je prostě přeřveme“, což pro mě znamená téměř automaticky kontumační prohru. Takže žádné intimnosti. Dalším problémem je pak zásadně krátké datum spotřeby, protože oposlouchat tuhle produkci se daří už při druhém třetím poslechu (v závislosti na míře charakterových vad posluchače). Nehledě pak k faktu, že vybrané songy (třeba Whorehouse) začnou působit vlezle hned napoprvé. Asi chápu, že tohle tak nějak patří k žánru a stěžovat si na vodu, že je mokrá, může vypadat divně, jenže tak to prostě je.

Takže? Takže Tornado Kid je dobře zvládnutá hudební zábava s mizivou uměleckou hodnotou, která mě snad kromě zvuku nijak neuráží, ale rozhodně nepředstavuje něco, s čím bych chtěl jet na dovolenou. Deska jako celek drží pohromadě a k parodii sklouzává natolik málo (třeba

v klipu), že to skoro ani nevadí a ve výsledku i něco málo omlouvá. Pivo na to.