|
|
||||||||||
Krakovská skupina Ketha na svém albu 2nd Sight vykročila vstříc velkým věcem díky neotřelému pohledu na hudební problematiku. Trošku tak odlákala pozornost od stálic typu Behemoth a Vader, které i přes svoji kvalitu nabízejí víceméně to samé. Směrem k novým zážitkům následujte Ketha. Za dobu jejich dvanáctileté existence se příliš nepochlapili, 2nd Sight je teprve druhé řadové album a je to až s podivem, protože jejich tvorba srší spoustou zajímavých nápadů a myšlenek jako z nově navrtaného pramene. Jiní na jejich místě by toho určitě využili, flákali tam desku za deskou a nyní už měli poplacené hypotéky. Těžko říct co za tím vězí, ale v konečném důsledku tento fakt jen přidává na originalitě a jedinečnosti aktuální desky.
Jsme veselé, jsme hravé… lákala kdysi reklama na telefonní sex. Teď můžete nechat vlhčené ubrousky v kapse a hrát si se suchýma rukama. Ketha hrají živelný, zábavný a trošku nervózní metal, který si od posluchačů nežádá zarputilý výraz a trénink bestiálních póz doma před zrcadlem. Stačí troška soustředění, malá, dosud skrytá benigní porucha mozku a hudba si vás natvaruje sama. Tváří se jako podivná forma deathu řezaného industrialem, který své okolí dokáže roztřískat do mrtě. Dominuje šizoidní demagogie marně hledající čtvrtý prostor, ale nouze není ani o klidnější pasáže, které nastolí ticho před novou bouří. Je jich poskrovnu, aby někdo nenabyl falešný dojem, že jde o procházku lázeňskou kolonádou. Realitou je nekonečný výstup na příkrý kopec, přesto mě nepřepadají žádné obavy. Jakoby smrt byla jen báchorka a zbytečné zdržení na cestě k reinkarnaci. Z desky 2nd Sight, i přes její nervní vibrace a hluboký podhled reality, srší energie a dobrá kondice.
Celá anabáze začíná těžkým, podladěným intrem plným vrzajících nástrojů tlačených vlezlým rytmem. Příliš optimistické vyhlídky to, pravda, nenabízí a v podobném duchu, i když notně rychleji, se bude pokračovat i v dalších kapitolách. Následující Blackpool tento kurz statečně potvrzuje a v dalších minutách nás čeká bolestivé zmítání se v pomalé anabázi smrti, kde bažinu prozrazují jen unavené vlnky liknavého života pod hladinou. K jistému oživení dojde, když se ke slovu dostanou moderní experimenty, které o sobě dají vědět hned v dalším dějství. Take 1 je takový první, krátký pokus o zefektizovanou scénu jednoho okamžiku, který si může vymyslet každý dle libosti.
Skladby přiznávají dvě zřetelné polohy. Dunivou, hodně podladěnou basu, která rozvážným tempem krokuje naši skromnou manéž, tou druhou jsou pak vrzající kytary, po jejichž strunách se vozí mravenci na špuntech od piva. Kvičení, skřípot, případně jen monotónní plochy vykreslují nereálný obraz z fantazie. Zmíněná basa odvádí hodně práce, nelze ji přeslechnout a třeba ve skladbě Blob je její role naprosto boží.
Dalším výrazným znakem tvorby je pochroumaný rytmus, kterému se hodně skáče do řeči, rozbíjí se a zase nedbale skládá, jen aby to neznělo normálně. Protože se nikdo nikam příliš nehrne a kapela si s podivně upravenými kompozicemi hodně vyhrává, prospívá to k pozvolnému pochopení těchto experimentálních podivností. Nejednou se skladba tváří jako chaotický exkurz za zdi psychiatrického sanatoria, ale v útrobách jde o dobře zkonstruovaný systém impulzů a zvratů. Taková sympatická, hrubá a narušená muzika by ztratila svůj lesk bez poctivě zamořeného vokálu. Zpěvák Maciej je podle fotek příjemně nenormální, v klipu po vás bude mrkat skrze různá udělátka na očích, ale to hlavní, co přináší do mlýna, je hluboký murmur, který se nápaditostí zrovna nepřetrhne, ale jednoduše nemá chybu. Intonačně to není žádná sláva, v této poloze se to dá asi jen stěží, spíš se spokojuje s monotónním řevem přecházejícím ve vysílené vrčení nebo zmanipulovaný šepot. Nic víc nečekejte.
Po deseti zastaveních a zhruba půlhodince výplachu je konec a hlučné ticho. Komu je tohle málo, má už jen několik možností. Ustřelit si dekl, anebo si na domácím přijímači naladit Šlágr. Úrovně obojího 2nd Sight bohužel nedosahuje.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Victimer / 17.9.14 18:47odpovědět
Další sympatická nahrávka mimo normál. Tohle si užívám, díky za tip pane Sorgh.
Mold / 16.9.14 23:37odpovědět
Vyborny objev. Odkaz KOBONG evidentne nezmira. Kapely jako Neuma, Nyia nebo Masachist (album Scorned) muzu vrele doporucit. Ostatne i Decapitated - Carnival is Forever vane z podobnych vod, z kterych cerpaji vyse zminene kapely, byt kazda trochu jinak.
Jirka D. / 15.9.14 11:00odpovědět
Stylizace trochu jako Mudvayne v počátcích, ale jinak bezva. Polsko stále překvapuje...
Label:Instant Classic
Vydáno:Leden 2012
Žánr:death/experimental
Sebastian Kucharski - basa
Grzegorz Kiełbowicz - kytara
Wawrzyniec Fularz - bicí
Maciej Janas - kytara, zpěv
1. Generic
2. Blackpool
3. Take 1
4. Blob
5. Freeloader
6. Take 2
7. Iya
8. Cortex
9. Thcnd
10. Coda
Ketha
Wendigo
Ketha
#!%16.7 (EP)
A Storm Of Light
Nations to Flames
Satyrasis
...of the Dead
Lantlôs
Melting Sun
Cities Last Broadcast
The Umbra Report
Souldrainer
Heaven´s Gate
Opeth
Sorceress
Savage Necromancy
Feathers Fall to Flames
Pillorian
Obsidian Arc
Darkside
Inferno
Z nadcházející desky Holocene (vychází 19. května na Pelagic Records) byl právě vypuštěn další singl, videoklipem opatřená skladba Sea of Reeds. Aktu...
17.3.2023Jako předzvěst nového alba Black Medium Current (14. dubna) hodili avantgardní Norové Dødheimsgard do éteru novou skladbu Abyss Perihelion Transit. ZD...
16.3.2023Polští začernalí experimentátoři Entropia streamují své nové album Total (link), které vychází 17. břena pod značkou Agonia Records.
16.3.2023V pátek 26. května se v Dejvické Klubovně odehraje benefiční koncert pro neziskovku Pohoda, která už 25 let pomáhá lidem s mentálním postižením. Zahra...
15.3.2023Domácí vydavatelství Dead Maggoty Productions hlásí nová vydání, čtěte níže:
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.