Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
My Dying Bride - Songs of Darkness, Words of Light

My Dying BrideSongs of Darkness, Words of Light

Sarapis18.10.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: mp3 Philips, AKG K44
VERDIKT: My Dying Bride jsou jistotou, o tom není pochyb. Někdy ale na svých albech nabídnou i něco navíc. „Songs of Darkness, Words of Light“ je jedním z nich.

Ani v dnešní době nejeví Umírající nevěsta známky uzdravení a pořád prožívá finální utrpení s noblesou sobě vlastní. Co album, to perfektní sbírka prvotřídního doom metalu ostrovního střihu, jemuž až na pár malých (i větších) experimentů zůstává kapela věrná až za hrob.

Album z roku 2004 patří dle mého názoru k tomu úplně nejlepšímu, co My Dying Bride za celou kariéru natočili. Velice kompaktní deska, která nemá jedinou slabinu, pouze vynikající skladby zabalené do prvotřídního zvukového obalu. Album neposlouchám stabilně, ale kdykoli se k němu vrátím, tak zažívám nevšední a intenzivní stavy. Zpěvák Aaron se zde ve všech skladbách opět překonává a odkrývá další ze svých vokálních možností, temné varhanní hradby (např. v „The Wreckage of My Flesh“) vybízejí k prohlídce nejbližšího temného kostela (pokud možno v sychravém podvečeru) a pekelná ambientní vsuvka v „And My Fury Stands Ready“ ruku v ruce s nápaditým pohráváním si s frekvencemi kytar spaluje všechny pochyby o tom, že po smrti už není vůbec nic. Balada „My Wine in Silence“ slouží jako lekce z efektivity, jak se má správně pracovat s jednoduchostí, aby to člověka nenávratně roztrhalo na kusy. Asi tak 3-riffová záležitost s přímočarým textem, který Aaron svým apatickým způsobem odříkává jako mantru, přičemž žiletka na zápěstí je čím dál více neposedná, otevírá staré rány v duši a okna výškových budov od třetího patra nahoru. Neuvěřitelně silná záležitost. Ve skladbě „The Blue Lotus“ pak Aaron znovu naplno dokazuje, že je ve výtečné formě a jeho procítěný vokál tahá posluchačovu duši z těla ušima ven. Kytary mají sytý a pořádný heavy zvuk a prezentují se neobyčejnými riffy, které z každé skladby dělají samostatnou kapitolu zapadající do celku. Náznaky dosud neslyšeného optimismu lze zpozorovat v „The Prize of Beauty“, která v závěru nastavuje poněkud přívětivější tvář, než na jakou jsme u těchto těžkotonážních zoufalců zvyklí. Ale je to jen záblesk, jinak je obloha stabilně zatažená a deprese trvalá.

 


Účinek kompozic a jejich atmosféry je však stejně jako u všech ostatních alb kapely (a stylově spřízněných spolků rovněž) převážně katarzní a dosud jsem neměl problém udržet své tělo od ostří kuchyňského nože v bezpečné vzdálenosti. Poslech tohoto alba představuje zejména díky jeho celistvosti, nápaditosti a silné citové vodivosti exkurzi do jiného světa, který má sílu vyvolat a vysát negativní emoce (vyjma těch agresivních způsobujících vztek, nenávist apod. - to si radši pusťte nějaký grind haha!) z člověka, který je schopen naladit se na podobnou vlnu. Hustota výborných nápadů pak přirozeně udržuje posluchačovu pozornost na dostatečné hodnotě a dopad desky má tedy maximální sílu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky