|
|
||||||||||
Každý máte asi svůj vlastní způsob, jak vyhledávat novou zajímavou muziku a může to být způsob, který velmi často vede k cíli, anebo taky nevede. Osobně jsem dávno rezignoval na slepé bloumání po internetu, který poslední dobou využívám čím dál méně a čistě pro základní potřeby (definujte si je, jak chcete), protože to v devíti z deseti případů – když dobře – dopadlo konstatováním kraviny a smazáním po prvním poslechu. Podobná džungle nastane i v případě, když vás začnou považovat za novináře (což se nepovažuju, ale co už...), protože vám do mailu začne denně chodit nejdřív pár a později o hodně víc než pár žádostí o recenze z různých více či méně pofiderních míst a pokud snad propadnete pocitu, že se tím musíte zabývat, je to přímá cesta do blázince. Jenže když vám něco takového přijde z Ipecac Recordings, zpozorníte. Tedy doufám.
Kromě toho, že mi před pár dny přišla druhá deska Dead Cross (je to žůžo, bude i ní řeč), přišla mi i tahle od pro mě doposud neznámé kapely The Bobby Lees, čímž ospravedlňuju ten dlouhý úvod a jaksi prakticky ukazuju, že novou muziku už vyhledávám většinou takhle – pasivně, do značné míry náhodně, s doporučením vydavatele, kterého respektuju. Tvrdil někdo, že vydavatelství už dneska nemá význam?
The Bobby Leess je čtveřice z městečka Woodstock ve státě New York, což je přesně to město, po kterém je pojmenovaný ten slavný festival z roku 1969, který se tam ale nekonal. To je ale jiná historie. Kapela funguje od roku 2018, stihla vydat dvě velké desky (velké v uvozovkách), jedno EP, nějakou desku, která přepracovala první desku, a to všechno buďto vlastními silami nebo na Alive Naturalsound Records, což je label, jehož jméno jsem nikdy neslyšel. V sestavě mají všichni dlouhé vlasy, ale pokud jsem všechno pochopil správě, polovina z nich chodí na pány a polovina na dámy, což tvrdím bez jakéhokoliv důkazu a klidně mi to nemusíte věřit.
Aktuální deska? Ta vychází v pátek, jmenuje se Bellevue (slovo původem z francouzštiny, znamená krásná vyhlídka) a má docela fajn obal. Taky obsahuje třináct skladeb a když některá z nich přesáhne tři minuty hracího času, může se to brát jako důvod pro malou oslavu. Za nějakou půlhodinu není co řešit. The Bobby Lees jsou rychlí, úderní, plní sarkasmu, drzosti, mládí, energie a takových těch věcí, kterým se kdysi souhrnně říkalo punk. Nebo garage rock. Nebo alternative rock. Trochu jako Pixies na steroidech. V popředí samozřejmě vyniká především zpívající kytaristka Sam Quartin (určite ne proto, že vypadá trochu jak Kurt Cobain), ale popravdě by to bylo nespravedlivé zjednodušení, protože se mi hodně libí, jak maká kompletní kapela. Jak úsporně jsou zahrané bicí, ale jak perfektně dokážou nakopnout jejich muziku, a jak hravě dokážou ke svému úkolu přistoupit kytary společně s baskytarou.
A jak instinktivně kapela hraje a skládá. Navzdory mládí a žánru nejsou jednoduší a triviální, navzdory hravosti a četným experimentům (zkuste Little Table) ani o kousek neopouští prostor živočišné rockové muziky. Všechno z nich plyne tak jaksi samozřejmě, automaticky a přirozeně, že si jeden říká, jestli je tohle ještě možné a jestli to není jen nějaký záchvat falešného sentimentu. Po měsíci poslechu si troufám tvrdit, že není. Že byť má člověk rád, když to někdo hodně umí, když rád poslouchá všechny ty Wilsony a Pink Floydy, když má rád ty kytary, co mají víc strun než přechod pro chodce pruhů, a taky klávesy, samply a synťáky, tak prostě občas není nadto, když někdo vezme do ruky základní vercajk a zahraje na něj nějaký pěkný kravál.
The Bobby Lees tohle umí a aktuální deskou mi sedli do noty víc než hodně. Svým nasazením, živelností, přirozeností a intuitivností v tom, jak má fungovat prazákladní rocková muzika. Nevymýšlí se nic nového, nic převratného, ale v jejich podání zní i tenhle žánr svěže, jak politý živou vodou. Navíc to všechno rámuje jakýsi pocit smyslu pro humor, ironii a nadsázku, což jsou u mě body, které si mě umí získat. Z nich ta muzika prostě přímo vyzařuje.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Ipecac Recordings
Vydáno:Říjen 2022
Žánr:garage rock / punk
Sam Quartin - zpěv, kytara
Kendall Wind - baskytara
Macky Bowman - bicí
Nick Casa - kytara
1. Bellevue
2. Hollywood Junkyard
3. Ma Likes to Drink
4. Death Train
5. Strange Days
6. Dig Your Hips
7. Have You Seen a Girl
8. In Low
9. Little Table
10. Monkey Mind
11. Greta Van Fake
12. Be My Enemy
13. Mystery Theme Song
I Am No Hero
Nights Of Wonder
Kora Winter
Bitter
Vacivus
Temple Of The Abyss
Memoriam
The Silent Vigil
Vampillia / The Body / Thou
You, Whom I Have Always Hated // The Tears Of Job // xoroAHbin
Evergrey
Escape of the Phoenix
Palus Somni
Monarch of Dark Matter
Children of Bodom
Halo of Blood
Sadist
Firescorched
Transnadežnost'
Monomyth
Animals As Leaders
Animals As Leaders
Nové album Sukkhu nazvané Self-Exorcism na CD je aktuálně venku a za 300 Kč může být vaše. Objedávat lze na TOMTO mailu.
10.2.2025Na MetalGate se opětovného vydání dočká kniha Revoltikon mapující život a dílo Bruna Kovaříka (Krabathor, Hypnos), která původně vyšla v roce 2014 a s...
8.2.2025Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.