Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Naglfar - Téras

NaglfarTéras

Bhut27.12.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Po delší odmlce se rozčeřila voda nad logem Naglfar, aby se nám zase ukázalo ve vší kráse. Kal stojatých vod, však neusedl zcela a detailní obrysy dosud nejsou znatelné. Vidíme obvyklý tvar, který vídáme téměř denně. Snad příště.

Celkem načas si dali švédští Naglfar s vydáním další řadové desky. Současná novinka Téras je dělena od posledního dlouhohrajícího počinu propadem téměř pěti let. Za ten čas však mohly uzrát mnohé nápady či inovace, které třeba kapela hodlala vtisknout do let dalších. Nuže, podívejme se pod pokličku…

 

Již šestá nahrávka vcelku dobře známých black metalových chrličů by měla poukazovat na jistou vyspělost kapely. Zvláště, když svou kariéru tato banda odstartovala tak skvělou nahrávkou, jako byla Vittra. Nicméně v mém osobním žebříčku v rámci jejich diskografie tuto laťku dosud žádná jiná nahrávka nesundala. Útoky byly patrné a častokráte šlo o jen drobné chybičky, leč nepodařilo se. Nyní se snaží být kapela zase úspěšná. Volí cestu klasického švédského black metalu, který jede jak nákladní vlak. Nic mu nebrání v cestě, nikde nestaví, jen v cíli. Však vzpomeňme na souputníky jako Marduk či Dark Funeral. Naglfar se mohou směle řadit po bok těchto nestorů a všichni dobře víme, že je nutné s nimi stále počítat. Ačkoliv hůl už utrpěla nějakou tu frakturu. První housle bohužel Naglfar nikdy nehráli, ale v zákulisí se taky neschovávali. Jsou to hráči, kteří mají vervu a je na nich dobře znatelný um. Nemají proto zapotřebí se strhávat do nějakého průměru, proč ale jejich současné kroky vedou tímto směrem? Zkusíme si odpovědět…

 

Předně mi přijde, že zase ten zvuk nějak stojí mimo lavor. Je to neustále ten samý kolovrátek o Loudness War, ale někdo na to nadávat zkrátka musí. Při pohledu na vydavatele – Century Media Records, což je tak trochu synonymum pro danou problematiku, je mnohé částečně vysvětleno. Dále se kapela snaží znít jaksi bombasticky a uhrančivě. Občas se jim na špek skočit dá, ale z celkového pohledu to notně nudí a přehlcuje ústa. Útok na posluchače v rychlých pasážích je čistě věc žánru, čili tady bych tolik kritický nebyl, ale po nějaké té minutě se má pozornost rozostřuje. Něco málo zajímavých nápadů a příjemných momentek se objevit dá. Není to celé jen ratata a takzvaný samopal metal, má to tendenci cosi sdělit a oslovit pokud možno, co největší počet posluchačů. Ovšem výsledek nedrží pohromadě tak, jak by si mnozí jistě přáli. Alespoň mně se ten obrázek jeví plný přesahů a nechtěných šmouh s cákanci. Není tam jádro, které hledám u podobně znějících kapel. Fasa nahrávka to tentokrát nebude…

 

Prost předsudků a zaslepen nevědomím o ostatním zbytku scény toleruji hodnocení kdesi nad průměrem. Já, jakožto milovník debutu Vittra a i několika následných počinů, nejsem schopen posadit album na vyšší polici, než je ta uprostřed. Tentokrát Naglfar vyvázli se zdravou kůží a udrželi si standart blackové drtičky. V příštím klání se snad umístí lépe a třeba si již zase sáhnou na hořejší sedačky, kde se dosud sluní jiní. Toto místo bych jim přál, ale nynější tvorba mi utvrzuje v negativních zítřcích. Nechme se překvapit a žijme raději přítomností.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky