Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Svíravý pocit, který nese nejistota a hroutící se modly. Neklid současného světa je všudypřítomný a působí na každého z nás. Čím dál víc je nutné relaxovat a hledat útěchu v hezkých věcech a zážitcích. V porovnání s nehezkou realitou může být i cédéčko napěchované těžkými tématy příjemným odpočinkem.

Kapela Nahum, která už dávno patří k pevným kořenům domácího metalového záhonu, je synonymem tvrdého a nekompromisního reakcionářství na problémy naší doby. Po pravidelném přísunu kvalitních alb, které přicházely během let 2012 až 2019, jsme se museli smířit s delší odmlkou, kterou ukončilo aktuální album z 25. prosince nazvané Old World Dead. Jeho katastrofický, tísnivý obal přiznává, že lidstvo je stále stejně nepoučitelné a chaos dál vládne světu. 

Apokalyptický death metal se zdá být nejlepším způsobem, jak se s danou tématikou popasovat. Old World Dead je jasná a úderná jako reportáž z válečné zóny. Celé album vyznává přímočarost, ze které jako výhonky každou chvíli unikají kvílivá sóla typická pro tento styl death metalu. Nikdo si nehraje na velkou ligu diplomacie nebo na zákulisní pikle. Argumenty každé kapitoly jsou nám předkládány na rovinu, co skladba, to rázné tnutí do řeznického špalku a s ním další prst na zemi. Síla riffů je významným hráčem na kolbišti a tuším v ní největší sílu kapely spolu se zvukem, který nese úderné mlátičky skromné na melodie, ale s devastující silou. Ani na téhle desce nejde popřít vliv thrash metalu, který se projevuje v ostrém, někdy až pankáčském zvuku kytar štěkajících jako hárající feny. Tyto nakažené pasáže jsou obranou proti případné sevřenosti smtícího kovu.

I když je celé album převážně nekompromisní mlátičkou, v některých pasážích z něj sálá i přiměřená atmosféra. Valnou měrou se o ni zasloužila častá intra, která otvírají hned několik skladeb. Hodně orchestrální, ne příliš dlouhá, tak akorát. V hlubinách skladeb se pak objevují temná místa ve volnějším tempu, kde se zárodkům atmosféry daří udržet taktéž. Nejvíc se z většinového formátu skladeb vymyká Mantra. V ní kapela vsadila na pomalé, houpavé tempo, které temnému poselství prospívá. Vnímavý posluchač by mohl oslnit společnost poznámkou o jisté podobě s blackmetalovými titány. 

Nahum se s novým albem rozhodli neopouštět dosažené mety a pokračovat na této úrovni. Slyšíme starou, neurvalou, deathmetalovou školu, která ignoruje moderní složitosti či nepochopitelné struktury skladeb. Jasně čitelné a nezáludné kompozice můžou být pro někoho fádním produktem, jiný ocení energii a lehkost, s jakou se s albem ztotožní. Já s ním problém nemám. Kvalit a devastující síly mého oblíbeného Within Destruction sice nedosahuje, ale nejde se zdokonalovat donekonečna.