Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O Mefitic jsem do dnešních dnů nevěděl zhola nic. Trklo mne do oka hezké zpracování obalu jejich debutové desky Woes Of Mortal Devotion - okultní, tajemné, snad i obskurní a zlé. To ve mne vyvolalo zvědavost a tak jsem se do alba ponořil trochu hlouběji.

Zjištění, že kapela existuje lehce přes deset let, nebylo ani tak vzrušivé, jelikož právě letos se odhodlala vydat konečně plnohodnotné řadové album. Starší tvorbu jsem i přes fakt, že mají na kontě pár demáčů, neslyšel. Hodnotím tedy v kontextu dneška pohledem čistým na vesměs novou tvář na scéně. Už podle motivu obrázku na obalu je asi jasné, že folkové pidlikání, bujaré hevíkaření, či mocné melodické onanie půjdou stranou. Pokud tipujete žánr black / death metal, tak jste vyhráli bludišťáka. Tahle parta z Itálie se ovšem umí s uděleným žánrem patřičně popasovat, a to je pro nás nyní to důležité.

Hudba je stejně jako motiv obalu obskurní, brutální a snad by se chtělo hovořit o zvrácenosti a fantaskní mysl by byla schopna vysypat tuny vět o temnotě, okultismu, lovecraftismu a dalších. Ale kroťme se. Co se mi na desce hned z kraje líbilo, byla rozvrstvená stopáž, která v jednotlivých písních nepřekračuje hranici sedmi minut. To pravda nesvědčí o nijak zvlášť barvité a složité kompozici, ale věřte mi, je to zcela dostačující. Styl, který Mefitic hrají, nepotřebuje složitosti a vystačí si s efektním minimem, které i tak působí dost likvidačně. Ve skutečnosti se jedná o monolit, který svou velikostí boří vše, co mu stojí v cestě. Velice bezpečně vám propláchne uši a i sousedka bude jistě potěšena, zvláště když se (například jako ta moje) jmenuje Svatava Andělová. Ono se totiž nepoleví ani na moment, ale vyloženě drtí a drtí v tom nejhrubším možném způsobu tohoto žánru. Bědující mrtvolný vokál skvěle odkazuje na záhrobně okultní myšlenku desky a potvrzuje její nekro zaměření. Ostatní nástroje mají rozděleny úlohy jako četa v první linii – bojovat do posledního dechu.

Dojmy jsou proto silné, ale vezměme v potaz, že osobně mám pro podobné burácení slabost. Takže pokud jste podobně stiženi choutkami v divoké uhánějící hudbě, nechávající za sebou černou hlubokou rejhu, určitě nešlápnete vedle. Možná by se hodilo nabídnout nějaká přirovnání a třeba i možné inspirace, takže tady jsou: Chaos Echoes, Dead Congregation, Abyssal, Teitanblood a jim podobné. Z toho celkem dobře vyplývá, že jde o zhmotněný chaos ve své pravé mystické podstatě. Užívejte v silných dávkách.