Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nahum - Within Destruction

NahumWithin Destruction

Sorgh26.11.2018
Zdroj: jewel case CD + O-card (# MGR-24358) // promo od vydavatele // bandcamp
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Proroci promlouvají skrz staletí a vždy se najdou tací, kteří jejich poselstvím naslouchají. Tak i starozákonní Nahum (utěšitel) kdysi sepsal proroctví, které je součástí Bible a my máme možnost nahlédnout jedním okem do její superbohaté historie.

Pak je tu jiný Nahum. Není totiž jen dávný pábitel a svůdce, ale i drsná kapela z drsného moravského severu. Nahum vyznávající tvrdou měnu, tvrdou hudbu a přísný styl od roku 2005, kdy vydali první demáč. Pak už dozrál čas na dlouhohrající desky, přičemž ta letošní je třetí v pořadí. O tom, že Nahum nejsou žádná ořezka, si můžete přečíst v některém z našich starších článků. Aktuální album dostalo do vínku jméno Within Destruction a myslím, že zatíná sekeru hodně hluboko.

 

Melodicky je album zvládnuto s nadprůměrným citem pro rovnováhu a návaznost k dalším prvkům. I přesto, že jde o hodně tvrdý matroš, na hezké momenty se nezapomnělo. Dostává se nám řady kytarových sól, která vnáší do ostrého materiálu stopy jemné krásy. Občas se připomenou skvělé nahrávky skvělých kapel, ale nejde říct, že by se Nahum zaměřovali na nějaké své oblíbence, které by kopírovali. Skladby jsou komponované tak, aby nás v každém momentu bavily, což se povedlo. Není moc prostoru přemýšlet o blbinách, hudba mě zcela pohlcuje a musím dávat pozor, abych vstřebal celý potenciál desky. Skladby se otevírají a vyzývají k hlušímu zkoumání, čím víc poslechů, tím lépe, protože se postupně ukazují drobné fígle a nahrávka roste. Nahum chytře slepují rychlé pasáže s kontrastem sekaných riffů, které porcují čas na úhledně zabalené balíčky. Každou chvíli se rozjede melodický úlet některého z kytaristů, žádné šílenosti, ale promyšlený motiv šlechtící základní nápad. Dočkáme se i zdvojených kytar na pozadí kulometných kopáků, které napomůžou vyvolat správnou atmosféru metalové bestie.

 

 

Tehdy se rozevírá jícen druhé hlavy této saně, která slyší na thrashmetalový virvál. Skladby jako Mother Death nebo Whores Of War jsou oslavou nespoutané energie, kterou vhání do éteru divoká drezúra nástrojů. A aby bylo o čem hloubat, na několika místech se do podvědomí vkrádá pocit, že nás něco sleduje, a to něco že je peklo. V refrénu skladby Between Hammers Of Doom nastává čas pro zjednodušenou kytarovou hoblovačku, jenž mi vyvolává obrazy čertů od Dark Funeral. Jde jen o krátké okamžiky, ale díky nim album získává další rozměr. Asi ten poslední. I když jsem u počátečních slov skladby Grand Finale "This is the end..." čekal cover od The Doors, nestalo se tak. Within Destruction zůstává přísně svá a metalová.

 

Navíc mi hodně sedl i zpěv, který se k Nahum trefil zcela přesně. Položen mezi hlubokým kanálem a blátivou škarpou u silnice pokládá zdravý kompromis, díky kterému je zpěvákův hlas hezky slyšet a nepředvádí žádný zbytečný extrém.

 

Nahum mě hodně, ale hodně překvapili. V dobrém slova smyslu. Jen těžko hledám něco, co bych vytknul a vlastně mě nic nenapadá. Within Destruction si hodlám zařadit mezi jistoty, ke kterým se budu pravidelně vracet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky