Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nattehimmel - Mourningstar

NattehimmelMourningstar

Garmfrost2.5.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Kdysi mocní páni avantgardní a progresivní evoluce unaveně oprašují blackové kořeny, ale výsledek je bez chuti a zápachu...

Byla kdysi dávno jedna velevýznamná kapela jménem In the Woods... Tato legenda se částečně transformovala do dalšího zajímavého seskupení Green Carnation. Tam to nedopadlo, vše ovládl Tchort a bratři Botteriovi se odporoučeli. Po comebacku In the Woods... se oba pánové podepsali pod první návratovou desku Pure a poté odešli znovu. In the Woods… šli cestou snazší a lákavější. Botteriovci zkusili rozjet progresivně doomovou partu Strange New Dawn, s níž mnoho povyku nezpůsobili, a tak zkusili spolu s parťákem ze SND S. Rothem, nezmarem a rovněž spoluhráčem z In the Woods… Jamesem Fogartym, alias Mr.Fogem založit novou kapelu. Přibrali kytaristu Davida Cartera (ex-Baalberith) a rozjeli Nattehimmel.

 

nattehimmel

 

Nattehimmel nese všechny znaky prvního působiště. V podstatě se jedná o pokračování In the Woods…, kteří tuto podobu psychedelického blacku dávno opustili. Do dob Omnio či Strange in Stereo se pánové nevrací. Bohužel už takové divočině neholdují. Spíše bych debut Mourningstar historicky zasadil někam k desce Pure. Nebo před ní. 

 

Tempo nahrávky je valivé, takřka doomové. Pan Fogarty zpívá svým typickým barytonem, který prostřídává decentními screamy. Album působí věrohodně, zvukově i hráčsky silně. Nicméně jako celek působí, jak to říct… Unaveně. Fádní melodie spíš nudí, než by lákaly k nadšeným poslechům. Členové Nattehimmel svěřili Mourningstar nizozemskému labelu Hammerheart Records, který kdysi vydal In the Woods… kompilaci prvních dem A Return to the Isle of Men. Pomyslný můstek ve mně probudil myšlenku, že si pánové zavýletují do prenatální historie a obšťastní nás syrovým blackem. Kapela se tak prezentuje, věnuje se okultismu, vesmíru a temnotě. Nicméně hrany jsou léty ohoblovány a ničemu nepomůžou jak zmíněné screamy, tak syrovější ladění kytar. Mr. Fog se ve svých projektech blacku blíží daleko věrohodněji, než se mu to daří ve společném úsilí se stárnoucími bratry, kterým to více slušelo na progresivně experimentální vlně.

 

 

Líbí se mi slušivý front cover s andělem smrťákem hozený do černobílé fazóny. Rozumná stopáž dělá album poslouchatelné bez výraznějších problémů. Skladby jsou vyrovnané, celek funguje docela v klidu. Jen mu chybí nějaké vzrušení. Nemá ostny, ani není výzvou. Není moderní, ale ani dostatečně old-school, aby zadrnkal na nostalgickou strunu. To přímočařejší a jemnější In the Woods…, kde vládne dávný kumpán většiny z osazenstva Nattehimmel - Anders Kobro, mi v současné době sedí daleko víc. Není co kritizovat, ale ani chválit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 3.5.23 8:03odpovědět

Nemastné, neslané, člověk to poslechne a v podstatě to v něm nic nezanechá. Čekal jsem určitě víc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky