Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hned na začátek musím říct, že mě Slithering Evisceration skoro posadilo na prdel. Visceral Disgorge mám zafixované ve škatulce nic moc randálů. Jejich osm let starý debut Ingesting Putridity lehce zavířil brutálními vodami, mě však nechal chladným. No, spíše rozpačitým. Tehdy mě napadlo, jestli tohle má znamenat čerstvou krev pro death metal a má to sbírat uznání, jde to se stylem od desíti k pěti. Když nám z Agonia Records poslali jejich promo, vzal jsem si ho do parády jen proto, že ho nechtěl nikdo jiný.

Nevím, co se s kluky dělo oněch osm let, ale pauza po prvním albu kapele evidentně prospěla. Ze sestavy, která debut natočila, zůstali pouze bubeník Billy Denne a growler Travis Werner. V případě bubnů jsem rád, protože Billyho hra byla nadějeplná už tehdy. Zato Travisův hlas mě tenkrát příliš neoslovil pro svoji slabost. Zřejmě poctivě celou dobu zvracel a tím se dostal do hlubin, o kterých se mu na Ingesting Putridity mohlo jen zdát.

Slithering Evisceration předcházely dva singly se skladbami Architects of Warping Flesh a Necrotic Biogenesis. Obě najdeme i na novince. Měly tedy pouze funkci lákadel, nic víc ani nic míň. Nutno podotknout, že zejména Architects of Warping Flesh je vraždící mašinérie s bublavým hlasem zrůdné příšery a plná drtící síly. Chvíli máte pocit, že si v házením hlavou do strunového zasekávání urvete krční páteř a za moment se vám samy nohy rozeběhnou v šíleném mosh pitu.

Visceral Disgorge mají rozum, desce dopřáli půl hodinovou stopáž s devíti kusy. Dvě, tři minutky pro podobné masakry jsou tak akorát. Titulní kompozice je vlastně intrem, jakýmsi vstupem do mezihvězdné brány. V půli se skladba zlomí, zlobí, hrozí a připravuje půdu pro Fucked into Oblivion. Travisovi není rozumět ani slovo, což je v naprostém pořádku. Bál jsem se, kdy přijde na řadu „čuník“, ale na pištění se nedostane. Hlas se line v nejhlubších patrech. Kytary se neflákají, byť bych ocenil širší rejstřík strunového běsnění. Přece jen je škoda, mít v sestavě dva kytaristy, aby po většinu času hráli to samé. Což platí i pro basáka, který pumpuje, co se do toho vejde, ale do vlastní hry se nepouští. Nejbarevnější je rytmická část desky. A to je dobrá zpráva milovníkům běsnění pod pódiem - aspoň se nátlaková atmosféra neředí technickými pičovinkami.

Ač se to nezdá, Slithering Evisceration chce opravdu pozorný poslech. Jinak se vše slije do jednoho bordelu. Jisté je, že více než domácí poslech potřebuje deska živé provedení. Tam se naplno projeví bouře tsunami nových kompozic jako Siphoning Cosmic Sentience. Urgh! Nemá cenu se dál ohánět slovy a citoslovci. Visceral Disgorge dokazují, že s nimi není nutné pouze počítat, ale že už nyní přišli s dobrým masakrem, který možná ocení i ti, kterým normálně podobné chlívy nevoní.