Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Neath - The Small Untruths

NeathThe Small Untruths

Sarapis22.2.2010
Zdroj: mp3
Posloucháno na: mp3 player Philips + AKG K44
VERDIKT: Celkově na mě nahrávka působí temněji a intimněji než debutové album. ´Neath se vyvíjejí směrem vstříc progresi a hlubší náladotvornosti, což soudě dle stoupající kvality přibývajích alb v jejich diskografii lze považovat za správnou volbu.

Už je to nějaký ten pátek, co se u nás na serveru objevila recenze na debut kapely ´Neath „The Spider´s Sleep“. Už v té době měla tato australská naděje na kontě druhé album „The Small Untruths“, které vyšlo hned rok po prvotině. Debutový počin naznačil, že v kapele dřímá velký potenciál a druhá deska měla její kvality a ambice potvrdit. Jestli se to nakonec podařilo, to se dozvíte z následujících řádků…

„The Small Untruths“ je v některých aspektech odlišný od svého předchůdce, ale základní poznávací znaky a přednosti zůstávají stejné. ´Neath si se stále stejnou lehkostí zahrávají s náladami, střídají zatěžkané pasáže se vzletnými, jako by to byla nejjednodušší činnost na světě, přinášejí neotřelé kytarové nápady v harmonickém souladu s klávesami a zároveň po očku pokukují, jak pracují světové progresivní veličiny jako Alchemist, Opeth apod.. Výrazové prvky hudby ´Neath jsou ale oproti minulosti poněkud jinak uspořádané. Předně role kláves je tentokrát mnohem významnější než na debutu. Zvukově jsou v popředí a aranžérsky a kompozičně vyplňují více prostoru na úkor kytar. Ty neztratily nic ze své důležitosti, ale jejich úloha je zde méně nápadná. Tim Dowdle si více pohrál s kytarovými efekty a na desce využil širší rejstřík zvuků, které se zejména v pozadí těší zajímavým výsledkům. Poměrně velký prostor dostala akustická kytara, kterou uslyšíte v každé skladbě, většinou v uklidněných pasážích jako protipól agresivnějším momentům a v několika případech i jako podkres elektrické kytaře. Co se týče vokálu, tak ten je variabilnější a jistější než dříve, což platí zejména u čistého zpěvu, s kterým to na „The Spider´s Sleep“ někdy nebylo úplně stoprocentně v pořádku. Boyd Potts se navíc se svým hlasem místy vydává na mise do nových dimenzí a poloh, z nichž se vrací převážně jako úspěšný badatel.

Na ploše necelých 40ti minut ´Neath opět vměstnali menší počet delších skladeb (tentokrát šest). Zdá se, že jim tento režim plně vyhovuje a já jako posluchač si také rozhodně nemůžu stěžovat. Deska není zbytečně roztažená a nápady rozředěné. To stejné platí o jednotlivých skladbách, byť se většina vyznačuje nadstandardní stopáží a vesměs se v průběhu alba nikam nespěchá. ´Neath trochu ubrali na rychlosti a metalové agresivitě, ale na jejich hudbě to negativní dopad naštěstí nemá. Stejně jako střídání nálad je pro toto album i pro tvorbu této kapely typické střídání temp a rytmů, takže skladby jsou dostatečně barvité na to, aby byl poslech silným zážitkem. Myslím, že nemá smysl zde rozebírat jednu po druhé, o jejich konkrétních kvalitách se račte přesvědčit sami. Je ale jasné, že album vyžaduje více pozornosti a po pár zběžných posleších není možné vyvozovat definitivní závěry.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky