Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nebelheim - a Shadow

Nebelheima Shadow

Sorgh16.7.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Tak to mě byl čert dlužen. Takhle tvrdej oříšek jsem dlouho nelouskal a můj chrup tak byl uchráněn jisté destrukce. Nyní ovšem nelze jinak a budu muset stoličku dvě obětovat.

Ono se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Přesně tahle slova mě napadla při poslechu aktuálního počinu obskurního projektu Nebelheim, čímž je EP a Shadow. Podle názvu kapely jsem zpočátku tušil nějakou německou formu melodického blacku, ale kýho čerta, jedná se o ryze český marcipán. Ale hned zkraje musím varovat, že není třeba být jakkoliv pyšný na domácí placku. Kdyby tohoto dílka nebylo, nic by se nestalo.

 

Celá záležitost jménem Nebelheim má kořeny v roce 1998, tedy se jedná o poměrně letité těleso. Za tu dobu vyšla nějaká dema, ale zřejmě zcela zapadla. Až letošní rok se na scéně zjevuje zmiňované EP vydané pod Black Sun Records, které je tak zatím největším výstupem tohoto projektu.

 

Nebelheim je v podstatě práce jednoho člověka, pana Ulfrsona. který si hudbu pravděpodobně sám skládá i produkuje. V dřívějších dobách starých demáčů mu s prací pomáhali i jiní muzikanti, ovšem aktuálně jde o one-man projekt. Chápu, je těžké být na vše sám, ale zase to má tu výhodu, že vše se děje jen tak jak já chci a nikdo do toho nekecá. V tomto případě by ale zepár hlasů odjinud neuškodilo. EP a Shadow má snad všechny neduhy desky dělané doma na koleni. Od tragického zvuku, rozbité kompozice, doby vzniku…  

 

Hudba by se dala klasifikovat snad jako avantgardní blackmetal, ale zdá se mi, že tady jsou všechny snahy o nevšednost marné a jen na škodu. Ve skladbách se pere vícero motivů, ano, doslova pere, motivy spolu nespolupracují, naopak, zní to jako když pustíte dvě zcela odlišné desky dohromady. Těžko v tom najít systém či nedej bože krásu. Snad jen tvůrce sám ví co se snaží posluchačům sdělit. Kytarový bzukot vyznává odkaz čistého blacku, garážový včelín standartně prospívá, ale vše je ničeno krkolomnou snahou o nevšední a složitou tvorbu. V kytarovém chaosu se znenadání vynoří klavírní pokus, chvíli bojuje s okolím, aby následně zanikl v jakoby zcela jiné písni. O zpěvu by bylo nejlépe vůbec se nezmiňovat, protože je jednoduše otřesný, obal jakbysmet. Pokračovat nebudu, je to marná práce. Tato placka radši neměla vyjít. Body dávám jen za existenci samu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

maar / 7.12.12 15:06

Mně se nepodařilo u téhle kapely zjistit, co je na ní tak dobrýho a zajímavýho, jak se tvrdí. I kdyby z těch neuvěřitelných 18 skladeb udělali 10, pořád to pro mě bude nesmírná nuda, vykrádačka 70tých a 80tých let ve smyslu melodií (čili takový sofistikovanější hospodský halekačky) s těma pseudoelektronickýma jakože ambient můstkama, kterým už vůbec nerozumím ... A to ještě Red Album mi bylo docela sympatický, protože to bylo svým způsobem nový, ale tady tohle je fakt už v řadě sada asi 170 až 188 písničky na stejný brdo, se stejným soundem i aranžema, o zpěvu nemluvě. Módu QOTSA jsem chápal, móda Baroness mi uniká ...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky