Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nebelheim - a Shadow

Nebelheima Shadow

Sorgh16.7.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Tak to mě byl čert dlužen. Takhle tvrdej oříšek jsem dlouho nelouskal a můj chrup tak byl uchráněn jisté destrukce. Nyní ovšem nelze jinak a budu muset stoličku dvě obětovat.

Ono se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Přesně tahle slova mě napadla při poslechu aktuálního počinu obskurního projektu Nebelheim, čímž je EP a Shadow. Podle názvu kapely jsem zpočátku tušil nějakou německou formu melodického blacku, ale kýho čerta, jedná se o ryze český marcipán. Ale hned zkraje musím varovat, že není třeba být jakkoliv pyšný na domácí placku. Kdyby tohoto dílka nebylo, nic by se nestalo.

 

Celá záležitost jménem Nebelheim má kořeny v roce 1998, tedy se jedná o poměrně letité těleso. Za tu dobu vyšla nějaká dema, ale zřejmě zcela zapadla. Až letošní rok se na scéně zjevuje zmiňované EP vydané pod Black Sun Records, které je tak zatím největším výstupem tohoto projektu.

 

Nebelheim je v podstatě práce jednoho člověka, pana Ulfrsona. který si hudbu pravděpodobně sám skládá i produkuje. V dřívějších dobách starých demáčů mu s prací pomáhali i jiní muzikanti, ovšem aktuálně jde o one-man projekt. Chápu, je těžké být na vše sám, ale zase to má tu výhodu, že vše se děje jen tak jak já chci a nikdo do toho nekecá. V tomto případě by ale zepár hlasů odjinud neuškodilo. EP a Shadow má snad všechny neduhy desky dělané doma na koleni. Od tragického zvuku, rozbité kompozice, doby vzniku…  

 

Hudba by se dala klasifikovat snad jako avantgardní blackmetal, ale zdá se mi, že tady jsou všechny snahy o nevšednost marné a jen na škodu. Ve skladbách se pere vícero motivů, ano, doslova pere, motivy spolu nespolupracují, naopak, zní to jako když pustíte dvě zcela odlišné desky dohromady. Těžko v tom najít systém či nedej bože krásu. Snad jen tvůrce sám ví co se snaží posluchačům sdělit. Kytarový bzukot vyznává odkaz čistého blacku, garážový včelín standartně prospívá, ale vše je ničeno krkolomnou snahou o nevšední a složitou tvorbu. V kytarovém chaosu se znenadání vynoří klavírní pokus, chvíli bojuje s okolím, aby následně zanikl v jakoby zcela jiné písni. O zpěvu by bylo nejlépe vůbec se nezmiňovat, protože je jednoduše otřesný, obal jakbysmet. Pokračovat nebudu, je to marná práce. Tato placka radši neměla vyjít. Body dávám jen za existenci samu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky