Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Co se týče hudby, tak je Eponym pestrá a roztodivně skládaná deska. U Progenies něco jako standard. Proto se docela divím, že po výborném debutu Beings Of Flesh po kapele nesáhlo nějaké zavedené vydavatelství. Nestalo se a kapela si dál všechno dělá na koleně.

Hned jak jsem si desku pustil, tou první věcí, která si řekla o pozornost, byla výrazně vytažená basa, která drnčí jako na nejlepších švédských nahrávkách. Podobně tomu bylo i minule. Sranda je, že kapela žádnou basu nemá a všechno je to řádně podladěná kytara. S typickým severským kostitřasem album ovšem nemá skoro nic společného, i když v základech nahrávky je death metal hodně patrný. Byl by to ale příliš úzký fokus snažit se nahrávku vmanévrovat pouze do smrtící formy. Na to jsou její boky moc široké a svůdné, což svádí k podrobnému průzkumu.

Převážně rachotivá fazóna patří u Progenies ke standardu stejně jako mezery, ve kterých se daří melodickým výpadům neposlušných šotků. Nedá se v nich vysledovat pevný záměr ani žádný dlouhodobý plán. Někdy se vydají střihnout novou, neprobádanou cestu, kterou sleduji se značným vzrušením, podruhé se spokojí s poměrně lacinou formou odstředěných refrénů. Na Eponym nejsou výjimkou místa, kde jsou poctivě vydřené party shozeny popíkovou levností.
Tenhle šizofrenní postoj překvapuje a není úplně jasné, na které straně barikády kapela stojí. Pokroková a přemýšlivě budovaná revoluce se střetává s konformním postojem malometalisty.

I přes tyhle rozpory album zůstává vícevrstvou a sympatickou záležitostí. Bouřící, zvolna se odvalující fragmenty galantně ustupují melodickým vyhrávkám, sóla pouští světlo do neprobádaných koutů, ve kterých často praská nafouknutá bublina očekávání. Vývoj skladeb si ponechává tajemství a dlouho není jasné, kde se ve finále objevíme. Otevřených nápověd je jako šafránu a není nouze o překvapení. Třeba jako to, že metal na několika místech zcela opustíme a staneme se svědky akustického rockování s civilním zpěvem a přitažlivou melodií. Growl přichází o vládu a předává žezlo zpěvačce Karin, která je příjemně normální. Z jejího projevu nečpí ambice nedoštudované sopranistky, jednoduše sází na přirozený projev s vědomím své síly.

Progenies se s Eponymem valí francouzskou Kanadou a snaží se jít ve stopách debutní fošny.

Proč nepřiznat, že trošku kulhají, když to napoprvé bylo mnohem lepší.  A tak i přes to, že jde o nahrávku vymykající se z průměru, zůstane ve stínu svého předchůdce.