Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Josh Rood, rodilý Američan a vokalista deathmetalových Fenrismaw přesídlil na Island za studiem nordické historie, ale nakonec dlouho nestrádal ani po hudební stránce. Americkou kapelu ponechal svému osudu a spolu s novými kumpány položil základy Nexion (brána, portál). Skrze tento nový portál a jeho mysteriózní death/blackovou auru lze zaníceně filosofovat, následovat Nietzscheho a prezentovat své osobní duševní trasy, velmi vzdálené těm nalajnovaným. Probuďme tu esenci podzemí a magických rituálů.

Magická sedmička? On se mi ten název Seven Oracles zdál hned nějaký povědomý. Pak jsem si vzpomněl na debut mučících okultistů Teitanblood Seven Chalices a bylo jasno. Kalichy, věštby, svícny, stará zaříkávadla a kýble krve obětovaných, vše k sobě pasuje. Podzemí rituálu zhmotněné do death/blackových rubanic zaseklých v poloze neléčený černý kašel se teď nosí. A právem. I čerstvě odmaturované Nexion je k němu třeba řadit. Po eponymním seznamovacím EP kapela přichystala svůj debut Seven Oracles a rozehrála na něm svůj pohled na trpký majestát, ze kterého jdou emoce i zničující temnota.

A o emocích je to především. Některé věci se opakují a je dobré to mít pod kontrolou. Řeč je o studiu Emissary, nebo o dnes už samotném trůnu ostrovního okultismu, o Svartidauði. Řeč musí být taky o Sinmara. Nexion určitě nejsou těmi, kdo má v úmyslu kázat nová pravidla stylového proložení. Ty jsou daná, co chvíli je sice pročísne krutě nadpozemský spirit něčeho nevšedního, ale záleží, jak je která kapela schopná onu nadpozemskost do své tvorby protlačit. Nexion toho schopni jsou a v jakém je to množství, to si každý musí posoudit sám. Já tvrdím, že v této kapele to dříme a debut to jenom potvrzuje.

Sedmero skladeb nejprve trčí v jakémsi vakuu, do něhož vede cesta přes opakované poslechy, jakkoli je zřejmé, že potenciál Nexion je velký. Alespoň já jsem album objevoval dlouhé týdny, hledal to správné rozpoložení, abychom se setkali na jednom místě, kde by vzájemný dialog mohl proběhnout. Trvalo to, ale na konci je spokojenost. Přitom Seven Oracles není nic extra složitého. Nexion zde místy nabízí dokonce velmi chytlavé momenty, ale rozklíčovat celou desku byla trochu hodinářská práce, což je ale jedině dobře. Tohle studium bylo velmi poučné.

Titulní song rozjede celou vřavu a hrne si to v typicky černých mantinelech smrtícího ostří. Nenávistná a klenutě drtící záležitost, která nepolevuje v tlaku. To v Revelation of Unbeing se sice taky hlavně plaší kladívka a plive do tváří krvavý kemr vzteku, ale taky se zde otevírá majestátní rozměr alba, v jeho dalším směru velmi podstatný. Trojka Divine Wind díky úvodním kytarám funguje na první dobrou a následující blackové bzučení v doprovodu půlnočního deklamátora, magii jen prohlubují. To aby se pak v Sanctum Amentiae spustila trochu jiná varianta smrti, změnil se rytmus i ladění a byli jsme rázem v jemně disharmonickém rozostření, které polyká těžká clona epického pozadí. Něco jako velká černá deka. Ve The Spirit of Black Breath se kapela nebojí použít čistý vokál a i když se to pořád hrne v neklidu a temnotě, deska nastavuje svou vlídnější tvář. Tento song je asi nejvíc proměnlivý, z hlediska vokálů určitě. Nexion z něj na konci vymáčknou maximum chytlavým bzukem zapovězených melodiků a potvrzují, že album se postupně otevírá. Stejně tak se děje i v poslední skladbě. Posledním mesiášem jest norský filosof Peter Wessel Zappfe a jeho stejnojmenné dílo. Určitě bude dobré se po něm podívat.

Zapomeňte na originalitu ve smyslu hledání nečeho neslyšeného a zcela nového. Nexion neslibují ani jiný úhel pohledu, ani jeho zpracování. Zavítejme do hlubin, nechme zapálené louče a ponořme se do vlastních myšlenek. Nebudeme to dělat poprvé ani naposled, je to vlastně jen taková méně obvyklá očista. Kapela nabízí vysoký standard dobře známého prostředí. To spojení melodie, dusné atmosféry, devastace a následné kreativity by se mohlo servírovat na podnose. Šarmantně uchopený bordel povýšený na duševní prožitek, dno sklepa i cesta za poznáním. Tohle album by klidně mohlo sloužit jako ideální průvodce všech těchto spojení. Nexion pro mladé mystiky...

Seven Oracles je nakonec velmi poslechové album. Variabilní, děsivé i přímočaré. Jen v jeho společnosti nevěřme na proroky a dejme šanci kovářům, co rádi studují. Řemeslo Nexion je kvalitní a byť se z hlavy jen těžce smývá kal nepůvodnosti, styl provedení všechny tyhle myšlenky maže.