Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nightmarer - Monolith of Corrosion (EP)

NightmarerMonolith of Corrosion (EP)

Garmfrost1.12.2021
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Nightmarer malují složité obrazce prazvláštních vizí. Tvoří na malém prostoru, výsledek je ovšem mnohem rozměrnější.

Dlouhohrající debut Nighmarer Cacophony of Terror jsem svého času jel docela často. Bavila mě jeho tíha. Kolega Sorgh kapelu dokonale rozebral ve své recenzi, pojďme se tedy na stále aktuální EP Monolith of Corrosion rovnou mrknout. Album pokračuje v nastolené cestě. Na známé artefakty Nightmarer nabalují nové, zrychlili tempo a zpřístupnili rukopis. Sestava Nightmarer se rozrostla o dva nové muzikanty – kytaristu Keitha Merrowa (Conquering Dystopia, Demisery, atd.) a basáka Nicholase McMastera (Krallice, Geryon, ex-živá sestava Nader Sadek). Oba frajeři původní trio příjemně doplňují, respektive v případě baskytary posouvají celkový dojem o třídu výš.

 

Nové dílo floridských disharmonických smrťáků je velice krátké. Za dvanáct minut nestačím ani napsat, co mám na mysli (hehe). Oproti předchozím nahrávkám je Monolith of Corrosion poslechově přívětivější (jste-li samozřejmě naladěni na psychické týrání). Přináší silnější hudební zážitek a zvuk přes krapet brutálnější náturu čitelnější a pestřejší. Vše je krásně zářící a čisté. Noví členové kapelu obohatili po všech stranách. Keith Merrow do kapely vetkal svojí progresivní náturu i zvukařské zkušenosti a nový přístup v mixu i masteringu kapele jen prospěl. Jinak Nightmarer postupovali jako minule. Tedy každý si nahrál své party sám. Bez producentského dohledu. Proč taky, jedná se přece o protřelé muzikanty.

 

Monolith of Corrosion obsahuje pouhé tři kompozice. Díky krátké stopáži by se nabízelo označit album singlem. Nicméně uvnitř desky se toho děje docela dost. Každá skladba je jiná než zbytek mini nahrávky, přičemž všechny dohromady příjemně sedí do kupy. Styl Nightmarer se Sorgh snažil pitvat a stejně jako já klouzal po metaforických přirovnáních. Nová tvář pokračuje v onom uzavřeném, zlém death metalu s parádní rytmikou. Kapela pokračuje na své cestě objevování vnějšího světa, navštěvuje krajiny, kde se nachází např. Ulcerate. I hlasově je tentokrát John Collett blízko Kellandovu nervnímu growlování. Kytarové čarování se zasekáváním, nad nímž poletuje tuna vyhrávek, mi zase připomíná cosi podobnému Meshuggah.

 

Ač jsou atmosféra s disharmonií na opačných stranách spektra, mají v tvorbě Nightmarer docela blízko. Nightmarer malují složité obrazce prazvláštních vizí. Ty pak oživlé pochodují vstříc k dusivým emocím. Brutální blasty z dřívějška jsou tentokrát pouze jedněmi z dílků mozaiky. Pulzující výplachy sráženy k zemi rázným utlumením vybuchují v sludgové bažině. Úvod I. Ekstasis (Baptismal Tomb) je nářez jako hrom. Po nějakém čase se skladba „uklidní“ a nastupuje tortura. Basa proplouvá kytarovými propletenci a všemu vévodí špičkový Seidl se svými neposednými bubny. John své growlování prokládá sípáním a výkřiky. Zdá se, že je jeho vokální projev neměnný, nesený v jedné rovině. Omyl! Do svých hlasivek vkládá veškeré emoce, je mu rozumět a věříte mu. Je dobrý!

 

Nejvíc se mi líbí prostřední, druhá Metastasis (Primordial Grift). Je nejrychlejší, ale také má nejvíc melodických linek a tím pádem je nejsnadněji vnímatelná. Atmosféricky se samozřejmě nejedná o žádné romantické líbánky, ale krvelačné běsnění. Zpomalováky, které už známe z předchozí skladby, lámou vaz i tady. Strašná sranda takto zastavit dech uprostřed rozmáchnuté bestiality. Těmito šoky si svůj status tyranů svých posluchačů nevylepší ani poslední z trojice, strašlivou a nejvíce „Meshu“ balastem nasáklou III. Stasis (Obliterated Shrine). Pomalý a pulzující extrém je mnohem větší peklo než nejzběsilejší masakry. Uf!

 

 

Nightmarer se snaží nezůstat na místě, pořád jsou deathmetalovou partou, ale nebojící se experimentování a koketování s jinými stylovými odnožemi. Umí být srozumitelní, když chtějí, jsou mnohem variabilnější ve svém projevu a dokázali, že i na kratičkém prostoru lze vyslovit sáhodlouhé souvětí plné metafor, jinotajů i přímočarých krutostí. Jestliže se dokázali posunout v poměrně krátkém časovém horizontu, kdo ví, s jakou mňamkou se vytasí příště.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky