Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Slávu sklízí znovuzrozený žánr thrash metal, za posledních pár let se vyrojilo x spolků, přísahající věrnost tomuto starému živlu. Existují však kapely, které jej uctívaly (třebaže v pozadí) od svých počátků až do dnes a právě jednou z nich je norská sebranka Nocturnal Breed, která v březnu skrze Agonia Records vydává novinku Napalm Nights. Celkově už jde o jejich pátý dlouhohrající materiál.

Thrash v rukou této kapely doznává trochu toho severského rázu, do nitra skladeb vmíchává black metalové přísady, které ve výsledku vyznívají hrubším dojmem. To není nic převratného a extra neobyčejného a možná právě proto je tato kapela de facto jednou z mnoha dalších. Jde totiž o poctivou dávku svižného metalu s ječivými vokály a důraznými riffy, který Nocturnal Breed takto dělají už od šestadevadesátého a zjevně na tom nehodlají nic měnit. Do svých nástrojů řežou stejně razantně jako před lety a dílo, které natočili, je jednoduše divoké a rozverné, tedy takové, které má kapela tohoto žánru vydávat. Napalm Nights vkusně pochytává všechny atributy, které jsou pro daný žánr typické, nebere si servítky a nerozumuje nad tím, zda-li to už bylo stokrát řečené, či nikoliv.

Co tedy od alba očekávat? Rozhodně ne žádnou inovaci, neosvědčenou recepturu a pouštění se do nerozvážného experimentování. Vše je řečeno jasně, srozumitelně bez skrytých podtextů a dvojsmyslů. Hudba je skvělá, svižná a poslouchá se vážně skvěle. Kdybych byl thrash metalovým srdcařem, označil bych ji asi za výbornou a bezchybnou. Takhle přitakávám, že jde o slušný kvapík, který potěší a jeho provedení je na vysoké hráčské úrovni. U desky se nenudím a nemám potřebu přepínat tu, či onu skladbu. Vše je dobře seskládáno a vymyšleno v adekvátním pořádku. Mohu vyzdvihnout i obal, kterými sice svým motivem nic moc neříká (krom korespondence s názvem a vědomím, že něco jako válka ve Vietnamu existovalo a že napalm nejen tam hrál jistou roli), ale v rámci žánru jde o dobře zapadající dílek puzzle. Prstem ukážu na logo, které se mi z celé obálky líbí nejvíce. Nejde ani tak o jeho tvar, jako spíše použití barev, které vskutku věrně vystihují železný materiál.

Dosud jsem se vyhýbal zvuku desky a to zejména proto, že formát, ve kterém album poslouchám, je prachbídný. Pokud vydavatel zasílá promo v mp3 kvalitě o hodnotě bitrate 128 kbps, je asi něco špatně. Nehraji si na žádného chytráka a velké eso mezi recenzenty, protože tak to vážně není, ale rád bych měl na stole adekvátní recenzentský balíček a ne odfláknutou verzi a vývar z originálu, když už mi jej někdo nabízí. Pokud se ptáte, co je na této mp3 nahrávce tak špatné, tak jde o to, že v případě grabování na 128 kbps už ve zvuku nerozpoznáte, zda je tento tón původem činel, nebo sykavka. Vše nepříjemně zurčí a ševelí nežádoucím a opravdu otravným způsobem. Pokud vydavatel hodlá zasílat takovéhle promo, tak to raději žádné. Újmu totiž utrpí i samotná kapela, jelikož jejich hudba je tímto stylem zprzněna a nedává vyniknout detailům, které se někde pod onou vrstvou syčení možná schovávají.