Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nocturnal Pestilence - Fire & Shade

Nocturnal PestilenceFire & Shade

Bhut15.9.2018
Zdroj: CD // promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Novinka zní velmi pevně a uceleně. Svěží kompozice, která se nebojí čistých a opravdu chytlavých vokálů. Silný materiál, který jen tak nezapadne.

Říká se, že třetí nahrávky bývají zlomové, osudové, či jinak významné. Kolikrát jste už tuhle poučku slyšeli a kolikrát došla svého skutečného naplnění? Já vám nyní představím nahrávku, která toto tvrzení splňuje a dá se označit za pěkný, až učebnicový příklad. Nebude to poprvé, co si na stránkách Echoes přečtete něco o Nocturnal Pestilence, takže seznámení s kapelou ladně přeskočíme a budeme se věnovat aktuální desce Fire & Shade.

 

Nejprve změny a stávající zvyky. Je dobré vypíchnout, že sestava tvoří a funguje stále ve stejném složení. Nálada uvnitř souboru je tak zaručeně pozitivní a dobře nastavená, chybí jen ten bubeník. To je jakési prokletí kapely, ovšem pro tuto desku naštěstí vyřešené bubeníkem hostujícím. Tím nebyl nikdo jiný, než Lord Sheafraidh, v jehož KSV studiu byla nahrávka pořízena. Stejný zůstává i jakýsi koncept obalů. Ten se totiž opět obešel bez loga a názvu desky na titulní straně. Tentokrát však jde o klasický jewel case v jednoduchém, avšak velmi působivém provedení. Tahle podoba se mi velmi zamlouvá a obrázky uvnitř bookletu mají společný grafický styl a barevnost. Za celkový design patří poklona Dahlien, která si mimo to i párkrát zařvala do mikrofonu. Zásadní změna nastává u vydavatele, kterým se stalo Polymorphe Records z Francie. Velký krok pro kapelu, za což upřímně blahopřeji.

 

 

Zmíněné hostování živého bubeníka má obrovský přínos pro výsledek. Desku to neuvěřitelně nakoplo a zní proto opravdu dravě a živelně. Samozřejmě, že by celek nezněl výtečně, pokud by chyběl dobrý nápad na skladbu. V tomhle se Nocturnal Pestilence hezky usadili a dali dohromady skladby, které mají jasnou tvář. Kompozice se nebojí zaexperimentovat, ale zároveň se drží na uzdě a nesahají do zbytečně přehnaných větvení. Cítit je to už třeba na klávesách, které tu mají jasné slovo. Přesto nejedou hlavní linky a zbytečně se nad nimi nerozplývají patetické orgie. Pěkně dokrášlují atmosféru skladby a občas vylétnou do popředí, jako ostatně kterýkoliv jiný nástroj.

 

Z toho všeho plyne, že deska je opravdu dobře vyvážená. A můžeme začít už u vokálu, který chrlí síru v klasickém blackovém střihu a zároveň se dostaví i čistý zpěv. A právě to jsou momenty, které zaručují pestrý poslech. Nic není monotónní. Tempo se střídá a prolíná, a stejně tak i rozličná nálada v písních. Vypíchnout jistě lze i kytarovou práci, která stojí pevně v blackových základech a zároveň se nebojí učinit několik výletů do modernější vlny. Celek jednoduše šlape a má silné ambice.

 

Kapela zcela bez debat roste. Aktuální poloha je víc než zdravá a je třeba ji v tomto stadiu udržovat a živit. Upřímně jsem takový rozdíl nečekal, ačkoliv samozřejmě, několik styčných bodů mezi starší a současnou tvorbou najít můžeme. Ovšem novinka zní opravdu velmi svěže a pestře, čehož si osobně dost cením. Takže tleskám a vzhledem k tomu, kolik bodů jsem dával starším věcem – logicky musím jít v současnosti ještě výš.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky