Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nocturnal Pestilence - Fire & Shade

Nocturnal PestilenceFire & Shade

Bhut15.9.2018
Zdroj: CD // promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Novinka zní velmi pevně a uceleně. Svěží kompozice, která se nebojí čistých a opravdu chytlavých vokálů. Silný materiál, který jen tak nezapadne.

Říká se, že třetí nahrávky bývají zlomové, osudové, či jinak významné. Kolikrát jste už tuhle poučku slyšeli a kolikrát došla svého skutečného naplnění? Já vám nyní představím nahrávku, která toto tvrzení splňuje a dá se označit za pěkný, až učebnicový příklad. Nebude to poprvé, co si na stránkách Echoes přečtete něco o Nocturnal Pestilence, takže seznámení s kapelou ladně přeskočíme a budeme se věnovat aktuální desce Fire & Shade.

 

Nejprve změny a stávající zvyky. Je dobré vypíchnout, že sestava tvoří a funguje stále ve stejném složení. Nálada uvnitř souboru je tak zaručeně pozitivní a dobře nastavená, chybí jen ten bubeník. To je jakési prokletí kapely, ovšem pro tuto desku naštěstí vyřešené bubeníkem hostujícím. Tím nebyl nikdo jiný, než Lord Sheafraidh, v jehož KSV studiu byla nahrávka pořízena. Stejný zůstává i jakýsi koncept obalů. Ten se totiž opět obešel bez loga a názvu desky na titulní straně. Tentokrát však jde o klasický jewel case v jednoduchém, avšak velmi působivém provedení. Tahle podoba se mi velmi zamlouvá a obrázky uvnitř bookletu mají společný grafický styl a barevnost. Za celkový design patří poklona Dahlien, která si mimo to i párkrát zařvala do mikrofonu. Zásadní změna nastává u vydavatele, kterým se stalo Polymorphe Records z Francie. Velký krok pro kapelu, za což upřímně blahopřeji.

 

 

Zmíněné hostování živého bubeníka má obrovský přínos pro výsledek. Desku to neuvěřitelně nakoplo a zní proto opravdu dravě a živelně. Samozřejmě, že by celek nezněl výtečně, pokud by chyběl dobrý nápad na skladbu. V tomhle se Nocturnal Pestilence hezky usadili a dali dohromady skladby, které mají jasnou tvář. Kompozice se nebojí zaexperimentovat, ale zároveň se drží na uzdě a nesahají do zbytečně přehnaných větvení. Cítit je to už třeba na klávesách, které tu mají jasné slovo. Přesto nejedou hlavní linky a zbytečně se nad nimi nerozplývají patetické orgie. Pěkně dokrášlují atmosféru skladby a občas vylétnou do popředí, jako ostatně kterýkoliv jiný nástroj.

 

Z toho všeho plyne, že deska je opravdu dobře vyvážená. A můžeme začít už u vokálu, který chrlí síru v klasickém blackovém střihu a zároveň se dostaví i čistý zpěv. A právě to jsou momenty, které zaručují pestrý poslech. Nic není monotónní. Tempo se střídá a prolíná, a stejně tak i rozličná nálada v písních. Vypíchnout jistě lze i kytarovou práci, která stojí pevně v blackových základech a zároveň se nebojí učinit několik výletů do modernější vlny. Celek jednoduše šlape a má silné ambice.

 

Kapela zcela bez debat roste. Aktuální poloha je víc než zdravá a je třeba ji v tomto stadiu udržovat a živit. Upřímně jsem takový rozdíl nečekal, ačkoliv samozřejmě, několik styčných bodů mezi starší a současnou tvorbou najít můžeme. Ovšem novinka zní opravdu velmi svěže a pestře, čehož si osobně dost cením. Takže tleskám a vzhledem k tomu, kolik bodů jsem dával starším věcem – logicky musím jít v současnosti ještě výš.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky