Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Noite - A Cor do Fogo

NoiteA Cor do Fogo

Victimer30.10.2020
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Středověkým spiritem opředený occult rock, jehož uhlíky s lehkou teatrálností olizují stěny sklepa.

Ještě než se příští týden podíváme na zoubek novému albu Onirik, necháme si rozehrát okultní praktiky podstatně tišším tónem. Je to prosté, Onirik je black metal a Noite jsou jeho uhlíky vytažené z ohně. Za oběma tělesy stojí muž s pseudonymem Gonius Rex a jeho okultní záliby aktuálně hozené dvěma směry. Ten týkající se Noite je o uchopení temnoty trošku z jiného úhlu pohledu, než nabízí legie navztekaných mladých mužů v ohřebíkovaném úboru. V tuto chvíli se nebavíme o metalu, ale o rockové avantgardě zabalené do medievální atmosféry.


V případě Noite si představme hráče na loutnu, jenž se zapletl se zlým osudem a propadl okultismu tak zásadně, že byl vnitřně donucen přetavit své umění do podoby alba. Během soustředěné hry na hudební nástroj se doprovází zpěvem a nočním vizuálem pro dokreslení nálady. Noite je muzikou, na kterou si lze stejně dobře dopřát pár tanečních kroků, jako klidnou chvilku u krbu se sklenkou vína v ruce. Záleží, jak to berete. Spalující plameny nešlehají metr vysoko, oheň spíš jen tiše olizuje nahá těla padlých bůžků, kteří vlivem žáru kroutí své obličeje bolestí v rytmu pravé nebeské plačtivosti.

 


Gonius Rex je okultní svéráz, jenž je v undergroundu znám již téměř dvacet let, a to hlavně díky Onirik, na jehož kontě v současnosti přistála deska číslo pět. A kdo vývoj Onirik sleduje, toho nemůže tento úkrok stranou výrazně překvapit. Už v Onirik bylo postupem času jasno, že se dočkáme osobitého přístupu a originálních alb. S Noite jde Gonius dál jenom v tom smyslu, že využívá tišší chod a klidnější prostředí. Jinak se nacházíme na známých místech. Pořád jsme mezi stěnami stejného sklepa a po stěnách visí louče přesně jak jsme zvyklí. Jen zavřeme hrubé dveře mysticismu a necháme rozeznít podivné tóny Noite v místě, kde se střetává podzemní věda s hrdě se dmoucím avantgardním bigbítem.


Debut Noite je o střetu poetického okultismu ztracené duše se vznešeným pohrdáním na vlně morální satiry. Noite je v překladu noc a A Cor de Fogo zase barvy ohně. Je to mystický bigbít, v němž koluje střídmá majestátnost a disharmonie. Basa je vážně libová, pěkně v protisměru bublající strunná dáma. Vokály jsou čisté a klidné, s občasným jednoduchým motivem áá-áá chorálu, který nás lehce povznese nad děj. Písně jsou si navzájem dosti podobné, do materiálu, jenž vznikal v období let 2017-2019, je třeba se ponořit s větší vervou. Výrazného motivu ani odklonu od tématu se nedočkáme, vše je vedeno jedním směrem.


Někomu může vadit rodná řeč souboru. Portugalština rozhodně není jazykem, kterým bychom v našich končinách běžně vládli, natož abychom v něm dokázali poznat krásu. Snad jen jeho znělost. Pro mě je to díky Noite dost ušišlaná řeč, které přijdu na chuť jen za určitých okolností. Zároveň to není něco, co bych nemohl snést, a tak beru vokály Noite jako neobvyklost, netradiční výpravu na jihozápad od nás. Za sluncem, za mořem a za temnotou. Závěrečná slova? Hudebně si zkuste spojit dohromady Virus s Hexvessel a třeba si budete připadat blíž. No, schválně...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

corrvuss / 30.10.20 9:36odpovědět

vďaka za zaujímavý typ. na prvé počutie sa mi to celkom páči. a ani tá portugalčina mi veľmi nevadí.

Victimer / 30.10.20 15:04odpovědět

Fajn, není zač. Je to trochu divnohudba, ale nakonec docela poslechovka. Příště dáme Onirik.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky