Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nothing - Guilty of Everything

NothingGuilty of Everything

David29.10.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Nothing nalezli úzkou skulinku mezi velkými hráči uprostřed přeplněného chlívku shoegazingu, aniž by zesměšnili sami sebe. Karty jsou rozdány. Přijměte výzvu, nebo žijte dál minulostí…

Slowdive na nákupu čističky zvuku v zapadlém bazaru plném vysloužilých cirkusáckých propriet, odpálených zesilovačů, přetržených strun, rozmazaných fotografií, velkých nadějí a zpola promarněných příležitostí vedeným znuděným Kevinem Shieldsem právě ukládajícím k věčnému spánku tisícíosmdesátoupátou potenciální skladbu My Bloody Valentine za doprovodu již jen stěží zaslechnutelných tónu první desky Ride ztrácející svůj lesk kdesi v útrobách skladových prostor až po okraj naplněných relikviemi počátků vzpurných devadesátek posypaných střípky post-punkově zasněných let osmdesátých zahalených dekou neúprosně odbíjejících, do současného časoprostoru přesahujících, dekád, za jejichž vystihující, charakteristické přívlastky lze onačit čerstvé, moderní, pokrokové, zásadním způsobem stylotvorné… anebo pusté, vyčpělé, uspěchané a stran invence naprosto jalové? Panna nebo orel, černá nebo bílá, elektrický a plynový sporák. Výběr je na každém z vás.

 

Nothing těží z minulosti. Nepokrytě, vědomě, avšak stále v rámci dobrého vkusu dostatečně vzdáleni od hranic trapnosti a vlezlého kalkulu. Nosné konstrukce jejich tvorby nikterak neoplývají překvapivou, dechberoucí originalitou poháněnou neutuchající snahou o zvrat, posun či objevování nových sfér. Pavučina je však utkána precizně, prostá trhlin, nedodělků, asymetrických nesmyslností, ačkoliv charakteristické hlukové kytarové stěny, pohled zabořený do svého nitra i převis náladotvorných okamžiků nad prostým řemeslem a demonstrací instrumentálních schopností zúčastněných, vypovídají spíše o pudové rozervanosti, jasná definice a logicky uspořádaná kostra je pevně ukotvena. 

 

 

Kompilát. Nic víc, nic míň. Hodně, nebo málo? Pořád lepší prožít čtyřicet minut na vlnách čisté neprogrese lemované upřímností, nadšením a prošívané bezstarostnou lehkostí bytí, než svědčit v procesu křečovitého přemáhání nepřemožitelného. Vše zásadní již bylo řečeno. Historie se nepřepisuje. Guilty of Everything přesto našlo úzkou skulinku mezi velkými hráči uprostřed přeplněného chlívku shoegazingu, aniž by zesměšnilo samo sebe. Karty jsou rozdány. Přijměte výzvu, nebo žijte dál minulostí…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky