Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Numen - Erre

NumenErre

Bhut4.9.2026
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Baskické lehounce folkové, ale především blackmetalové žhnoucí inferno.

Třesky plesky, ať lítají blesky. Tak asi nějak znělo zaklínadlo, díky kterému se podařilo stvořit dílo Erre španělské kapely Numen. Blackmetalová zloba a vichřice. Dvojšlapka v plném nasazení, hrdelní mučení dotažené do maxima pěveckých možností daného nebožáka a strunná harmonie kouzlí okázalé obrazce a výjevy, které dokážou být chvilku pestře komplikované a jindy melancholicky podmanivé. Tak a máte to tu v kostce.

 

To je ale asi trochu málo, že? No, tak trochu zaberu.

 

Překvapilo mě, že kapela má v emblému vyrytý letopočet 1997, což je rok jejího založení, takže zanedlouho oslaví kulatých třicet járů existence. To překvapení spočívá v tom, že jsem je ještě nějak nezachytil, nebo o tom nevím. Mno, nebudou jediní. Zdůvodňovat to můžeme vším možným a jedním z takových faktorů je klasická hudební nabídka nepřevyšující standard trhu/scény/žánru. Nevadí, alespoň je pořád co objevovat. Erre je pátou řadovou nahrávkou a je to vcelku výživná nadílka.

 

Páté album předkládá pět skladeb, které od samého počátku dští divoký black metal. První skladba sice ve svém závěru přiznává citelné zvolnění a folkovější atmosféru, ale velká část alba je prostě smršť a klasické blackové inferno. Na první kontakt to asi nezabere, je třeba větší houževnatosti posluchače a jeho ochoty podvolit se studiu. Skladby totiž nabízejí zajímavé kytarové rozmanitosti a dokážou kouzlit perfektní harmonické linky i složitější výpady. Klasický blackový zvuk těchto nástrojů je samozřejmostí. Bez zajímavosti nejsou ani bicí, které kromě neotřesitelné energie a svižné mašinérie trousí pozoruhodné ústřelky na činely, a dopřávají poslechu větší barevnost. Vokál je zlý a ošklivý, takže tady je opět všechno v pořádku.

 

 

Čím tedy album nejvíce vyniká? Je to na první dobrou výbušná směs písní v kontrastu s lehkými folklorními vyhrávkami tvořenými akustickou kytarou. A třeba k samotnému konci alba se konečně vykreslí i nějaká změna, která způsobuje křísivý požitek. Tam se kapela hodně přiblížila řezavému pagan blacku, který jsem si zejména oblíbil na albu Nechrist od Nokturnal Mortum. Nějak tam cítím to hudební prolnutí a symbiózu. Asi za to může i využití nástroje alboka, což je baskická píšťala zakončená rohem. Zajímavý nástroj, který vlastně odkazuje i na témata, kterými se Numen zabývají, a tím je právě baskický folklór a legendy. Sice to nemá takový ten hodně folkový svéráz, který má třeba projekt Ilbeltz, ale pořád je tam znát nějaká kulturní odlišnost, respektive specifičnost.

 

Jak bylo naznačeno, závěrečná skladba nabízí jemné zpestření, čímž sebe sama pasuje do role nějaké vybočující entity. Ale nenechte se zmást. Ono to skvěle funguje společně a úplně. Jen má zkrátka něco navíc. Veškeré skladby jsou tu stavěny šikovně a nápaditě, aby nabízely dostatečnou potravu i jako samostatně stojící jednotky. A když znáte jednu skladbu – znáte takřka celé album. Ale i tak je dobré se mu věnovat a dát mu kousek ze svého času. Odměna bude masivní.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ho!!! / 5.9.26 21:26odpovědět

Folk? Co to je za blbost!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky