Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NYOS - Curiosity (singl)

NYOSCuriosity (singl)

Symptom30.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: K představení kapely v celé její kráse funguje tento sedmiminutový medailonek zcela spolehlivě.

Finské duo Tom Brooke a Tuomas Kainulainen už nějaký čas dělají hudební svět zajímavějším a léto roku 2019 bylo jako stvořené k tomu složit a nahrát pokračovatele diskografie. V podobě singlu Curiosity tak přichází spíše než nástupce předchozí a v témže roce vydané řadovky Now. (2019), něco jako dovětek nebo tečka za kapitolou dva devatenáct.

Skladbě jako takové těžko něco vytýkat. Bubeník Tuomas Kainulainen podpořený dobrým zvukem jede jako motor, který zapojíte do zásuvky a on prostě… jede. Čekejte gradaci, rychlost i drobnokresbu, hlavně ale výstižnost a hravost. Kytarista Tom Brooke hraje za dva, aniž by posluchače unudil monotónní smyčkou. Kontrastní paleta efektových presetů hravě zastane roli klávesového podkresu i mohutnost basových strun. Vzájemná souhra v některých pasážích zní hekticky, jako by každý měl rozehrané alespoň dvě šachovnice.

NYOS není kapela, která by vysloveně ustrnula na místě, vyvíjí se však méně nápadným způsobem od nahrávky k nahrávce. Co Curiosity přináší, není epochální skok, nýbrž další dílek do skládanky. Spíše než o sepětí s předchozí deskou bych mluvil o příbuznosti s kapelou celkově – typické dílo svých tvůrců se vším, co k tomu patří, a to bude muset stačit. Je to skladba nahraná pro radost z poslechu a bez ambic k rekonstrukci žánru.

Jakkoli jsme ve společnosti NYOS mimo kategorii hudby na jedno použití, soudím, že takto osamocená skladba zazní jako výstřel do tmy jednou, pak v několika ozvěnách, a nakonec upadne v zapomnění. Aby se tak nestalo a připomněli jsme si, že i skromnější díla mají svůj význam, je zde tento psaný pomníček docela dobrého math-rockového singlu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky