Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NYOS - Waterfall Cave Fantasy, Forever

NYOSWaterfall Cave Fantasy, Forever

Symptom29.12.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Futurismus obvykle mívám skladem, ale tentokrát můj obzor končí daleko před rozbřeskem nové desky britsko-finského dua.

Nové balení skladeb sympatické tvůrčí dvojice NYOS je, řekněme, suboptimální verzí toho, co jsem očekával, že by mohlo přijít. Některé ze skladeb doslova promlouvají řečí jiného kmene a je těžké porozumět, co se básník snažil říci. Jde o dobře nahrané improvizace bez předem dané pointy, nebo se snad jedná o budoucnost zatím nepojmenovaného žánru založeného na myšlence bezcílného kroužení kolem základního hudebního motivu?


Předpokládám, že pod zvukem desky je podepsán Tom Brooke osobně – na internetech se mi můj předpoklad nepodařilo vyvrátit – a zde problém není. Jako zkušený mistr zvuku a hlava studia Tonehaven ví co a jak. Kvůli nepřítomnosti baskytary je celek méně plný a chudší v basové části spektra. Nadto ještě zaniká hra kopáku, což může být umělecký záměr, jakkoli nepochopitelný se zdá.


Že je Tuomas Kainulainen energický, precizní a také vynalézavý bubeník je jasné každému, kdo jeho práci slyšel. Polyrytmické bicí party na desce Waterfall Cave Fantasy, Forever v některých částech působí jako kanón na vrabce, protože docela výrazně převyšují dění na druhé straně dialogu… v kytarové sekci, kde se toho děje překvapivě málo na to, že Tom Brooke je nejen zkušený náladotvůrce, co umí vrstvit kytary do souvislých ploch s jasně definovanou myšlenkou, ale i precizní rytmik. Většina melodií a kytarových postupů působí jako šifra bez klíče a některé brnkání takřka suchého zvuku působí nedotaženě po zvukové i skladatelské stránce.


V případě dua pořekadlo "příliš mnoho kuchařů přesolí polévku" zrovna nepasuje, ale zhruba takový pocit z desky mám. Jakoby se ambice rozprostřít svou kreativitu za hranice rutinní zóny nesetkala s dostatečně přesvědčivým úspěchem. Více než math-rock, který šlape, je ze skladeb více cítit avantgardní touha vyjádřit nesdělitelné všemi dostupnými prostředky, free-jazzu nevyjímaje. Loučím se proto smutným konstatováním, že ačkoli novinka NYOS s parádním obalem není žádná instantní polévka, má podobnou příchuť a je mi líto, že jsem se s tím nepotkal.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky